JAK TO DĚLÁME ?
Na cvičáku, na výstavách, na různých psích akcích i v našem běžném životě se často setkáváme s tím, že se na nás obracejí známí i neznámí lidé a říkají: "To je ale krásný pes ! Lidičky, jak to děláte ?"
Je to pro nás vždy velkým komplimentem. Proto jsme se rozhodli podělit se na těchto stránkách o zkušenosti s chovem a držením psů, se stylem naší péče o ně. Pokud vás naše povídání pobaví, zaujme nebo snad dokonce pomůžeme touto formou vyřešit nějaký váš problém týkající se péče o psa, budeme velmi rádi.
Samozřejmě, že na tuto problematiku existuje mnoho různých názorů a my nevlastníme žádný "patent na rozum". Proto informace na této stránce berte jako popis péče o psa "Made in Natinor" - nic víc a nic míň. Přejeme vám příjemné čtení.
Zlata a Daniel Bartončíkovi.
Témata:
- KRÁSNÁ SRST - JAK NA NI
- PSÍ TLAPKY aneb DOGU DĚLAJÍ NOHY
- ZUBY, ZUBY, ZUBY - Aby se vaše doga mohla usmívat.
- POMOZTE JIM DOBŘE SLYŠET
- KRMÍME
- ZÁKLADNÍ SLOŽKY POTRAVIN
- RECEPT NA KOUZELNOU KAŠI
- DOBROTKA PRO ŠTĚŇÁTKA
- GRANULE
- VÝSTAVY - Úvod
- VÝSTAVY - Přihláška na výstavu a co s sebou?
- VÝSTAVY - Příprava psa na výstavu
- VÝSTAVY - Průběh
- VÝSTAVY - Druhy výstav a výstavní třídy
- KDYŽ VEMÍNKO BOLÍ aneb jak na falešnou březost
Kvalitní, zdravá srst a kůže je víc, než jen to, že udržujeme svého psa krásným. Je to další aspekt preventivní zdravotní péče a jeden z hlavních ukazatelů psího zdraví. Základem dobrého procesu upravování je denní nebo téměř denní kartáčování a česání. Ať je pes dlouhosrstý nebo krátkosrstý, potřebuje úpravu, odstranění odumřelých chlupů a šupinek kůže a rovnoměrné rozetření kožního tuku. Jinak si říkáte o problémy. Musíte česat až na kůži, od vrchu hlavy až po koneček ocasu. Může to být skvělou příležitostí pro vytváření vzájemného pouta a něčím, nač se budete těšit vy i váš pes. Co se týče koupání, já pravděpodobně koupu své psy více, než je třeba, ale oni tuto pozornost mají rádi a mně dává koupel možnost zkontrolovat
je ohledně šrámů, boulí, klíšťat, blech a čehokoliv podobného. Obvykle myji své psy ruční sprchou ve vaně. Zkusila jsem to i se sprchovým koutem, ale s německou dogou je to těžké. Nejraději používám ruční sprchu. Mohu psa polévat vodou, namydlit ho a spláchnout, a to vše bez zápolení a těžkého vzpírání - za předpokladu, že svou dogu naučíte klidně a beze strachu vstoupit do vany. Dejte zvířeti pocit bezpečí - například umístěním gumové podložky na podlahu sprchy nebo vany. Venkovní hadice v horkém dni je vhodná pro psa jakéhokoliv vzrůstu. Po určité praxi si sami stanovíte nejlepší proceduru koupání. Nejdůležitější je používat jen velmi kvalitní veterinární šampony. Jinak riskujete suchou kůži, lupy, vyrážku - nedejbože ekzém, či hnisavý zánět kůže. Nám se nejvíce osvědčila veterinární kosmetika BIO-GROOM americké firmy BIO-DERM Laboratories. Používáme dva druhy šamponů: BIO-MED TAR-SULFUR Shampoo - dezinfekční, protizánětlivý na poraněnou, podrážděnou či alergickou pokožku a BRONZE LUSTRE Shampoo - kosmetický, pro lesk a zvýraznění krásy srsti před výstavou. Pro konečnou úpravu a regeneraci srsti používáme BIO-GROOM MINK OIL Conditioner - norkový olej pro promaštění srsti po koupání, protože ať chceme nebo ne, každý šampon více či méně srst odmastí, což ji nijak zvlášť neprospívá. Na zvýšení a zvýraznění přirozeného lesku zdravé srsti a na odstranění prachu ze srsti používáme sprej KHARA EXPO FINICION speciálně vyvinutý pro krátkosrsté psy s hladkou srstí.
Pamatujte, že PH psí srsti a kůže je mírně kyselý, proto nikdy nepoužívejte na svého psa mýdlo a lidský šampon. Báječný způsob, jak po důkladném vymytí šamponu vrátit psí kůži potřebnou kyselost, je způsob, který používala už moje babička - do poslední oplachovací vody přidáme trochu (2dcl) kvalitního, nejlépe koupelového jablečného octa. Po koupeli nechte psí srst důkladně oschnout.
Nevěřte tomu, že krátká srst vaší dogy nepotřebuje péči a že stačí před výstavou vytáhnout zvíře z kotce či pelechu, otřít vlhkým hadrem a máte po starosti. I s tímto názorem jsme se už setkali. Pamatujte si, že čím více péče vašemu psu věnujete, tím více to na něm bude vidět a vaše doga to jistě ocení. Samozřejmě, že hlavním předpokladem krásné srsti je kvalitní výživa s dostatkem minerálů a vitamínů. O tom se dočtete v kapitolách o krmení a vitamínech ve psí kuchyni.
PSÍ TLAPKY aneb DOGU DĚLAJÍ NOHY
Péči o nohy považujeme za velmi důležitou součást celkové péče o psa - zejména pokud jste se rozhodli k aktivnímu způsobu života. Říká se, že koně jsou tak zdraví, jako jejich nohy a totéž platí pro psy.
Občas vídám kulhající zvířata. Často způsobují kulhání přerostlé drápy. Někdy jde o něco vážnějšího jako je zarostlá osina, trn, prasklý polštářek, vražený kousek skla či dokonce naražené kosti nebo nemocné klouby. Ve všech případech by se na to měl podívat veterinář. Zastřihávání drápů je asi nejnáročnější částí z celé péče o tlapky. Drápy neustále rostou a pokud nejsou zabrušovány, začnou se kroutit. Pokřivují prsty, způsobují kulhání a mohou se otočit úplně a propíchnout tlapku. Zastřihávání může být náročné, zejména pokud jste psa necvičili a není zvyklý to snášet. Musíte být velmi opatrní, abyste nestříhali drápy až do živého. Nesmíte střihnout do prokrveného základu - ten je obvykle tmavší, než vnější rohovinový okraj. Způsobí to silné krvácení a velkou bolest a vaše doga nemusí příště chtít spolupracovat. Psa neustále chvalte a mějte po ruce pamlsky, které jsou vítaným rozptýlením. Je-li to nutné, nenaléhejte na dokončení celé procedury najednou. Nezbytným nástrojem k zastřihávání drápů jsou speciální kleště určené k tomuto účelu. Nikdy se nepokoušejte stříhat psí drápy obyčejnými nůžkami či dokonce řemeslnickými kleštěmi - riskujete vážné poranění, deformaci drápu či dokonce trvalé poškození nehtového lůžka !!
Nám se nejvíce osvědčily kleště ve tvaru speciální "gilotiny" z kvalitní oceli, které se dají rozebrat a nabrousit. Jsou velmi přesné a dráp se jimi dá zkracovat doslova po milimetrech. Nebezpečí poranění je tak sníženo na minimum. Po zastřižení každý dráp ještě pečlivě zabrousím, zaoblím tak ostré, popřípadě roztřepené okraje. K tomuto účelu jsme si jednoduše vyrobili pilníček - na tenkou dřevěnou destičku jsme nalepili jemný smirkový papír - z jedné strany hrubší, z druhé jemnější. Funguje to skvěle - klidně to zkuste také.
Nesmíte zapomínat ani na polštářky psích tlapek. I když se to na první pohled nezdá, pletivo polštářků je jemné a citlivé nejen na mechanická poranění, ale i na možná chemická podráždění - například technickou solí ze zimní silnice anebo hnojivy či chemikáliemi k ochraně rostlin z polí a luk. Proto po každé procházce pečlivě omyjte tlapky svého psa teplou vodou a po uschnutí natřete polštářky krémem na ruce či čistou kosmetickou vazelínou. Nebo můžete - stejně jako my - použít speciální veterinární krém na tlapky, který koupíte u svého veterináře či ve specializovaném obchodě pro zvířata.
Pokud se budete o tlapky svého psa starat uvedeným způsobem, brzy se sami přesvědčíte o tom, že máme pravdu když říkáme: "Dogu dělají nohy."
ZUBY, ZUBY, ZUBY - aby se vaše doga mohla usmívat.
Zuby vaší dogy zaslouží pravidelnou pozornost. Vždyť jí musí vydržet po celý život. Psi mohou trpět chorobou dásní, zubním kazem a kamenem a všemi těmi hroznými věcmi, stejně jako lidé. Samozřejmě, že je to pro ně také velmi bolestivé. Prevencí je čištění zubů - dnes velká móda a já myslím, že velmi užitečná (což se o mnoha jiných módních záležitostech říci nedá).
Musím se přiznat, že já to nedělám tak často, jak by se mělo - čistím psí zuby jednou týdně, vždy v neděli. Ideálně by se měly zuby čistit denně a v ideálním případě už od útlého věku štěněte. Na čištění zubů používáme dětský zubní kartáček s měkkými štětinami - tlama dogy je dostatečně prostorná, malý gumový návlekový kartáček na prst, který se běžně prodává v obchodech pro zvířata se nám neosvědčil - a pastu vyrobenou speciálně pro psy. Osvědčily se nám tyto dva druhy zubních past:
VIRBAC - Enzymatic Toothpaste a TRIXIE - Tea Tree Oil Toothpaste.
Zubní pasty pro lidi působí psům nevolnosti. Mechanické čištění zubů kartáčkem by mělo být jednou či dvakrát do roka doplněno profesionálním vyčištěním ultrazvukem u veterináře. Zvířeti pomáhají udržovat chrup v dobrém stavu i žvýkací kosti z buvolí kůže či speciální čistící kosti a suchary, keré jsou dnes již běžně k dostání. Naši psi je mají k dispozici denně - jejich žvýkáním si pes nejen odstraňuje povlak ze zubů, ale zároveň si i masíruje dásně, což je dobrou prevencí proti paradentóze a v neposlední řadě si udržuje v kondici žvýkací svaly.
Když toto všechno ještě doplníte pravidelnými kontrolami psích zubů u svého veterináře, bude mít vaše doga chrup v dobrém stavu i v pozdním věku.
Zdravé psí ucho je vždy čisté, bez hnědého ušního mazu. Častokrát se setkáváme se zakořeněným názorem, že dohněda zabarvený sekret v uších psa je normální. Nevěřte tomu, není to pravda. Za celé ty roky, které žiji se psy, jsem se sama přesvědčila o tom, že pokud je psisko v naprosté tělesné a duševní pohodě, jeho ušní boltec je čistý a suchý, prostý jakéhokoliv zápachu, naprosto bez mastnoty.
Pokud najdete ve psím uchu hnědý, hustý, častokrát zapáchající žluklý maz, znamená to, že se psem není něco v pořádku. Nemusí to hned nutně znamenat, že psa trápí přímo nějaké akutní onemocnění, ale určitě není všechno v jeho těle tak, jak má být. Zvíře mohlo projít stresem, může jej trápit nedostatek vitamínů, jeho imunitní systém může být oslabený následkem nezvyklé fyzické zátěže, či může být v jeho zvukovodu uvízlé nějaké cizí těleso. Příčinou může být třeba i hormonální porucha, často je navině nedostatečná, či úplně zanedbaná hygiena ze strany majitele.
Než se však do čištění pustíme, musíme si zdůraznit jednu veledůležitou věc: POKUD MÁ NÁŠ ČOKLÍK UCHO ČISTÉ - BEZ MAZU, ŠPÍNY, PRACHU A ČEHOKOLIV JINÉHO - ZAJÁSÁME A ČIŠTĚNÍ NECHÁME NA JINDY - AŽ TOHO BUDE POTŘEBA. A proč ? Protože psímu uchu uškodí nejen hygiena nedostatečná, ale i péče přehnaná - pokud budeme citlivý psí zvukovod dráždit neustálým a zbytečným čištěním, můžeme psu způsobit třeba i těžký zánět zvukovodu. I zde platí staré známé: "všeho s mírou".
A jak čistíme psí uši u nás doma ? Zásadně čistíme jen ty partie psího ouška, na které dobře vidíme. Místečka a zákoutí, která jsou ukryta v hlubinách - zevní zvukovod, střední ucho, vnitřní ucho až po sluchové centrum v mozku - necháme pěkně na pokoji a nijak do nich nešťouráme - na rozpuštění mastnoty v nich použijeme speciální, k tomu účelu určený veterinární prostředek. Začneme tak, že mírně navlhčeným smotkem vaty, či čistým a jemňoulinkým bavlněným hadříkem navlečeným na ukazováček, zbavíme psí ouško prachu, hlíny ze zahrádky a další podobných nečistot. Opět zdůrazňuji: rýpat se psovi v uchu vatou na špejli představuje pro psa velké riziko. Zásahy do vnitřku ucha ponechte vždy veterináři ! Musíte vědět, jak hluboko můžete až zajít a to bez patřičného vzdělávání se ve veterinární anatomii nedokážete odhadnout. Už jsem se jednou řádně zapotila, když jsem z ucha pidipsa mé přítelkyně vytahovala ždibek vaty, který sklouzl ze špejle. Navíc toto vaše snažení může být silně kontraproduktivní - často se stane, že místo, abyste maz z ucha vytáhli, zatlačíte jej špejlí ještě hlouběji do ucha a zánět zvukovodu je na spadnutí.
Pokud špína vlhké vatě odolává, můžete vatičku mírně namydlit - nejlepší je dětské antialergické mýdlo. Pak boltec vytřeme pěkně do sucha. A teď nastává nejdůležitější fáze - vyčištění vnitřku ucha. Jak už jsem napsala výše, použijeme k tomu určený prostředek, který zakoupíme u veterináře. Vynikající je emulze s názvem OTIFREE, my používáme výrobek francouzské firmy Virbac, s názvem EPI-OTIC. Jejich použití je naprosto stejné: zakloníme psovi hlavu na stranu (nebo ještě lépe - položíme psa na bok), nakapeme emulzi do ucha - tak, až se miska ucha zaplní. Potom jemně masírujeme bázi ucha dvěma prsty proti sobě - cca 20 sekund až půl minuty - maz se v emulzi pěkně rozpustí a jemná masáž napomůže jeho uvolnění. A je hotovo - pes použitou emulzi s rozpuštěným mazem z ucha barvurně vytřepe. To, že ucho zůstane chvilku vlhké od emulze vás nijak trápit nemusí - tyto prostředky jsou speciálně určeny k ošetření ucha, působí zaroveň i jako desinfekce a skvělá dermatologická péče a pokud tam pár kapek zůstane,vnitřku ucha vašeho psa nijak neuškodí - ba naopak.
Pamatujte si: zdravý ušní maz je bez barvy, bez zápachu a poskytuje psímu uchu veledůležitou ochranu proti zevním vlivům. Zdravé psí ucho se tudíž na pohled jeví jako suché a čisté. Pokud si nejste stavem zvukovodu svého psa jistí, vždy požádejte o radu veterináře, můžete si i nechat udělat mikroskopický a bakteriologický rozbor ušního mazu. Toto všechno se vám 100% vyplatí. A to nejen po stránce finanční. Otitida - zánět zvukovodu - je hnusná, úporná a dlouhodobá záležitost, která si vyžádá nejen více peněz na léčení z vaší peněženky, ale zejména mnoho bolesti, stresu a nepříjemných pocitů při ošetřování od vašeho psa a to by mělo být hlavním důvodem k tomu, abyste péči o uši svého přítele brali vážně.
O výživě psů se dá směle tvrdit "co člověk, to názor". Já sama jsem přesvědčena o tom, že každému pejskovi může vyhovovat ke krmení něco jiného. Při krmení svých psů se vždycky snažím řídit vědomostmi o potravinových a výživových nárocích plemene, podpořených osobní zkušeností a špetkou zdravého selského rozumu. Buď jsem celou tu dobu měla "z pekla štěstí" a nebo to asi dělám docela dobře :o)))), protože jsem po celý ten čas, co mám nějaký ten psí čenich vedle sebe
(a to už je skoro 20 let) nemusela řešit problémy s poruchami růstu, kulháním štěňat, výměny mléčného chrupu, úpornými průjmy atd. atd..
A jak to tedy u nás chodí ve "psí kuchyni"?
Před lety, kdy ještě na českém trhu byly k sehnání tak maximálně "Dingo suchary" a jeden odporný druh psích konzerv, plných žluklého sádla a chlupatých kůží, nezbylo nic jiného, než připravovat pejskům kompletní vařenou stravu. Pokud jsem to chtěla dělat pořádně, stala jsem se cca jednou týdně doslova alchymistou, abych do psí stravy dostala potřebné množství vitamínů, minerálů, stopových prvků atd. Vždycky mi to zabralo jeden celý den - včetně namražení finálního výrobku do potřebných "porciček". Takže se vám přiznám bez mučení, že jsem současný stav našeho trhu - kdy mohu svým psům koupit profesionálně vybalancovanou a kvalitní granulovanou stravu - skutečně přivítala s povděkem. Špičkové granule nyní používám jako základ krmné dávky. Vždy dbám na to, aby moje doga dostávala granule vhodné přesně pro svůj aktuální věk, kondici, stupeň fyzické zátěže apod. Výhodou je, že výrobci superpremiových granulí myslí na všechny věkové kategorie i zdravotní evenuality, takže mohu zůstat u jedné značky a používat recepturu "přesně na míru". Posledních šest let krmíme v naší chovatelské stanici granulemi značky EUKANUBA. Nepoužívám žádná umělá doplňková krmiva - vitamínové a minerální premixy apod. (samozřejmě, pokud to aktuální zdravotní stav mých zvířat přímo nevyžaduje). Místo toho však dělám to, co se prý dělat nemá - granule vždy s něčím smíchám: s vařenou hovězí svalovinou (tady opatrně, protože obsahuje příliš mnoho fosoru na úkor vápníku), syrovým mletým - nebo i vařeným kravským vemenem (tady je poměr P:Ca téměř ideální, doporučuji zejména pro pejsky v růstu), drůbežím masem (kosti však nikdy), často - cca 2x týdně - podávám ryby - vařené celé makrely (tady kosti nevadí, v uvařeném stavu jsou velmi měkké a psa nijak neohrožují) nebo vařené kapří hlavy (zde velké kosti a žábry odstraňuji), vítanou pochoutkou pro mé psy jsou i olejovky - přírodní, ve vlastní šťávě bez soli a koření. Z vnitřností používám hovězí a vepřová srdce a játra, drůbeží žaludky, srdce a játra a vepřový jazyk. Vynikajícím zdrojem přírodního kolagenu na psí klouby jsou dobře uvařené vepřové nožičky - tady vždy odstraním velké kosti. Pokud budete svým psům dávat vepřové maso, vždy jej řádně uvařte - vyhnete se tak nebezpečí pseudovztekliny - Aujezskyho nemoci - jejíž viry se mohou v syrovém mase občas vyskytnout - zejména poblíž kostí - např. žeber. Toto se týká především vepřového masa z nucených porážek.
Ke krmení velmi hojně používám zeleninu a ovoce (vařenou i syrovou):
mrkev, celer, petržel , cibuli (tady pozor, spíš míň, než víc - některé pejsky nadýmá), pórek. Vždy přidám do psí misky navrch hrst sušené petrželové natě (nevařit !!!) - je to skvělý zdroj vitamínu C - čerstvá ze zahrádky by byla ještě lepší, ale je příliš aromatická a to psům většinou vadí. Z ovoce krmím zejména jablíčka a banány (ty jsou pro svůj vysoký obsah ovocného cukru vynikajícím zdrojem rychle dosažitelné energie - zejména pro psy v rekonvalescenci, či po vyčerpávajícím fyzickém zatížení a navíc báječně podporují peristaltiku střev - jsou doslova na "dobrý bobek"). Když už mluvíme o energii a podpoře trávení - vynikající je rýže - lepší je tmavá, neloupaná. Před vařením jí řádně properte ve studené vodě, odplavíte tak přebytečný škrob (který psi špatně tráví), uvařte ji doměkka a hostina může začít. Moji psi rýži vždy milovali a já jim ji podávám každou sobotu či neděli jako "víkendovou baštu".
Nesmím zapomenout na vejce -(ta zkrmuji syrová, dospělým psům celá, štěňatům pouze žloutky - vaječný bílek někdy negativně ovlivňuje metabolismus vitamínu H - biotinu v jejich těle a tak je lepší podávat syrové vaječné bílky psům až trochu povyrostou ze štěněcího věku) a mléčné výrobky - tvarohy, bílé přírodní jogurty, kefíry a samozřejmě, samotné mléko. Někteří pejskové v dopělosti ztrácejí schopnost trávit mléčný cukr a kasein, který kravské mléko obsahuje a reagují průjmem - tomu se vyhnete, když budete podávat kysané mléčné výrobky, nebo místo kravského mléka mléko kozí - to je skutečný životabudič !! Jsou však i takoví psíci, kteří si s chutí dají teplé mléčko v každém věku bez následků.
No a na závěr povídání o mé psí kuchyni vám prozradím pár "vychytávek" pro psí krásu před výstavou, či pro posílení psího tělíčka (například březí fenečky).
Nádherného lesku srsti a zdravé pokožky dosáhnete lněným semínkem - před podáváním řádně povařit - vařte, dokud nezměkne a nepustí množství slizu. Vychlaďte a uložte v ledničce a potom po lžičkách míchejte do krmení. Pozor však - nenechávejte déle, než tři dny - rychle podléhá zkáze, proto vždy vařte jen menší množství (cca 2 polévkové lžíce). Skvěle na srst působí i olej z pupalky dvouleté - ten blahodárně působí i na vývoj a činnost pohlavních orgánů, je přirozeným zdrojem vitamínu E. Můžete jej podávat po lžičkách či v kapslích. Obě tyto ingredience koupíte v každé prodejně zdravé výživy.
Tam taky dostanete žraločí chrupavku - buď v prášku nebo v kapslích - je bohatým zdrojem přírodního glukosaminu a chondroitinu - stavebních kamenů psích chrupavek.
Mým hlavním heslem ve výživě psů je pořekadlo VŠEHO S MÍROU a tak vše podávám "přiměřeně".
Autor článku: Jana Drvotová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Základními složkami potravy jsou: bílkoviny, tuky, cukry, minerální látky, vitamíny a voda. To vše ve vzájemně vyváženém poměru tvoří kompletní krmnou dávku. Doporučená denní krmná dávka na 1 kg psa je asi: 3-4 g bílkovin, 5-6 g sacharidů, 2-3g tuků, vláknina, minerální látky a voda.
Bílkoviny
Bílkoviny jsou základní stavební jednotkou organismu, zdrojem esenciálních mastných kyselin, podporují imunitu organismu. Při jejich nedostatku se zpomaluje růst u štěňat a je i důvodem jejich psychického zaostávání. Zhoršuje se imunita, kvalita srsti, atrofuje svalstvo a snižuje se výkonnost u dospělých jedinců.
V komerčně vyráběných krmivech je možné uvádět obsah bílkovin dvojím způsobem – buď v g bílkoviny na tisíc gramů krmiva nebo v procentech. Běžná suchá krmiva obsahují okolo 20% bílkovin. Kvalita krmiva ovšem nezávisí jen na obsahu bílkoviny, ale hlavně na tom, z jakého zdroje tato bílkovina pochází. Záleží na využitelnosti zdroje bílkoviny psím organismem. Např. bílkovina obsažená v sóje je pro psy prakticky nestravitelná – jak ji pes přijme- tak ji zase ve výkalech vyloučí. Nejlepším zdrojem bílkoviny je kuřecí, rybí a jehněčí maso. Psa však nesmíme bílkovinami překrmovat. Jinak jsou zatěžovány ledviny, protože přebytečná bílkovina je vylučována močí. Starší psi potřebují bílkovin méně, ale zato kvalitní.
Tuky
Tuky jsou hlavně zdrojem energie, zdrojem esenciálních mastných kyselin, podmiňují rozpustnost a využitelnost vitamínů rozpustných v tucích A,D,E,K. Pro pracovně využívaného psa je doporučená dávka 180 g tuků na 1000 g krmiva, pro starší a obézní psy je to asi 60 – 80 g tuků na 1000 g krmiva. Tuk se do průmyslově vyráběných krmiv dodává hlavně prostřednictvím drůbežího tuku, rostlinných olejů a vepřového sádla. Vepřové sádlo je propagováno jako zdroj nenasycených mastných kyselin omega-3 a omega-6.
Cukry
Cukry dle chemického složení rozdělujeme na monosacharidy – např. glukoza. Jsou zdrojem okamžité energie pro organismus. Roztok glukózy a soli se přidává ve formě infůze mláďatům dehydratovaným silnými průjmy nebo zvířatům těsně před vysokým výkonem. Disacharidy – skládají se ze dvou monosacharidů např. mléčný cukr, laktóza. Polysacharidy jsou složité cukry. Nejznámější jsou vláknina a škrob
Vláknina je pro psa nestravitelná, ale zároveň nepostradatelná. Jejím hlavním významem je zaplnění trávicího traktu, podpora střevní peristaltiky a čištění, jakési kartáčování stěny střeva vlákninou. Vláknina je prevencí zácpy a rakoviny tlustého střeva a konečníku. Stejně tak je i prevencí proti obezitě. Dobrými zdroji vlákniny jsou oves a zelenina. Pro psy je vhodná hlavně mrkev.
Minerální látky se dělí na makroprvky a mikroprvky.
Makroprvky
Vápník (Ca) a fosfor (P)
Vápník (Ca) a fosfor (P) jsou stavební jednotkou kostí, zubů a svalů. Z hlediska využitelnosti organismem je důležitý jejich vzájemný poměr. Pro dospělé psy by měl jejich poměr činit 1,2 – 1,4:1 Ca : P. Při zlomenině kosti musíme zvýšit poměr vápníku 2 :1. Nadměrný přísun vápníku muže způsobit zácpu. Štěňatům při nadměrných dávkách vápníku mohou zvápenatět klouby a stávají se nepohyblivými.
Draslík (K)
Nachází se hlavně uvnitř buněk, je důležitý pro přenos nervových vzruchů a při svalovém metabolismu. Nedostatek draslíku zapříčiňuje svalovou slabost, špatný růst, poruchy srdeční činnosti a funkce ledvin.
Sodík (Na) a chlór (Cl)
Jsou zastoupeny v elektrolytech mimobuněčných tělních tekutin. Tyto prvky jsou v kuchyňské soli. Nadbytek soli u psů způsobuje vysoký krevní tlak a zatěžuje ledviny.
Hořčík (Mg)
Je zastoupen v měkkých tkáních i v kostech. Hořčík napomáhá normální funkci srdce, svaloviny a nervů, zvyšuje obranyschopnost organismu. Nedostatek se projevuje malátností, svalovou slabostí a křečemi.
Mikroprvky
Železo (Fe)
Je součástí hemoglobinu, má zásadní úlohu v přenosu kyslíku. Vstřebávání železa, zinku a manganu snižuje sója v krmivu. Železo z masa se vstřebává lépe než z rostlin. Jeho nedostatek se projevuje únavou, snížením imunity až ztrátami vědomí. Nadbytek nechutenstvím a úbytkem na váze.
Měď (Cu)
Je složkou mnoha enzymů a také složkou pigmentu melaninu. Nedostatek mědi se projevuje poruchou stavby kostí, narušuje se vstřebávání železa. Může být také příčinou anémie.
Mangan (Mn)
Potřeby manganu jsou specifické a u psů doposud málo známé.
Zinek (Zn)
Podporuje vstřebávání železa, zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekci. Nedostatek zinku u štěňat se může projevit nechutenstvím, oslabením růstu a špatným vývinem pohlavních orgánů v pubertě. U dospělých psů je zinek prevencí proti zbytnění prostaty. Působí proti kožním chorobám, lomivosti chlupů a drápů. Nadbytek zinku není toxický.
Jód (I)
Deficit se projevuje strumou, myxedémem a kreténismem. Nadbytek má podobné účinky.
Selen (Se)
Má protirakovinný účinek, detoxikační účinky, chrání před otravou těžkými kovy. Pozor na předávkování, je vysoce toxický.
Vitamíny rozpustné ve vodě
Komplex vitamínů B, vit. C. Nelze předávkovat.
Komplex vit.B
Zdroje - vaječný žloutek, játra, svalovina, ledviny, kvasnice. Nedostatek se projevuje hubnutím, slabostí končetin, atrofií svalů, poruchou srdeční činnosti.
H vitamin (biotin)
Je přítomen v trusu živočichů. Možná proto psi rádi požírají výkaly. Biotin zodpovídá za lesklou a kvalitní srst. Zkrmováním syrových bílků se biotin ničí.
C vitamin
Zvířata, kromě mláďat, si jej syntetizují v ledvinách a v játrech. Působí jako antioxidant, který likviduje volné radikály, je mu připisován protirakovinný účinek. Přidáváním vit. C se zvyšuje pohyblivost kloubů a odolnost ke kloubním onemocněním.
Vitamíny rozpustné v tucích
A,D,E,K – lze předávkovat
A vitamin
Zdroj – játra, vejce, mléko, máslo
D vitamin
Zdroj – játra, mléko, máslo, rybí tuk. Nedostatek způsobuje řídnutí kostí
E vitamin
Zdroj – rostlinné oleje, pšenice, kukuřice, obilné klíčky. Podporuje imunitu, působí jako antioxidant. Deficit se projevuje poruchami plodnosti.
K vitamin
Zdroj – zelené rostliny, listy vojtěšky. Působí na srážlivost krve.
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Jde o recept podle E.H.W. Adlingtona, o kterém sám autor říká: „Je to takový tajný recept pro vážné případy". Zřejmě žádnému jinému receptu „přirozené výživy psů“ se nedostalo takové pozornosti a nebyl tak často opisován a předáván dál jako tento. Během dlouhé řady let se dokonale osvědčil.
Tato „Kouzelná kaše“ se používá mimo jiné pro rekonvalescenty, špatné strávníky, ale také pro stárnoucí psy, na kterých je již po krátkém podávání možno pozorovat živější a čilejší pohyby, krásnější a znovu zářivou barvu srsti a větší chuť do života, takže bychom jim jejich věk ani nehádali.
RECEPT
( pro středně velkého psa )
1/2 až 1 čajová lžička květového pylu (Reformhaus)
1 čajová lžička drcených vaječných skořápek (předem převařených)
1 rozdrcená tableta mořských řas
1 čajová lžička včelího medu
1 čajová lžička šlehačky
1 čajová lžička slunečnicového oleje
1 čajová lžička droždí v prášku
1 čajová lžička jablečného octa
Vše dobře smícháme a necháme odstát, až se po 5-10ti minutách rozpustí pyly. "Kouzelnou kaši" olizují psi s nadšením. Podáváme jim ji jako první chod. Tento přípravek přidává řada majitelů svým psům i v případech, kdy krmí hotovým kompletním krmivem.
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
2 díly krupicové kaše (rozdělaná v mléku pro štěňátka)
1 díl vanilkového pudinku (rozdělaný v sunaru)
1 díl netučného tvarohu
1 lžička slunečnicového oleje
osladit glukopurem
Z uvedených přísad umícháme hustou kaši, do které lze v případě krmení klasickým způsobem přidat i minerální směs. Jinak slouží jako doplněk stravy nebo jako pochoutka pro štěňátka, ale i dospělé psy, po které se v misce jen „zapráší“.
Autor článku: MVDr. Radek Mašín
Granule se vyrábějí orientačně ve čtyřech kvalitních třídách
1. kompletní výběrová krmiva v super premiové kvalitě
(Pro Plan, Hill´s, Excellent, Royal Canin, Nutro, Eukanuba) … patří ke světové špičce., rozlišují velikostní rázy plemen (malé, střední, velké plemeno) a 4 věkové skupiny u psů ( štěně, dospělý pes, senior a pes v zátěži). Těmito krmivy zajistíte psovi dokonalou výživu v každé etapě jeho života,krmiva pro březí kojící feny, vyrábí se opravdu z masa a jiných prvotřídních surovin, krmiva jsou vakuově balená, takřka bez konzervantů a velmi vysoce stravitelná.
2. kompletní krmiva v premiové kvalitě
( Dog Chow, Bosch, Nutram, Eagle)…výborná krmiva, která poskytují výrobky pro rostoucí psy, krmiva pro březí a kojící feny, vyráběno z jakostních kostních mouček.
3. kompletní krmiva
( Omega Dog, K9, Acana) většinou se jedná o levnější krmiva nižší kvality výživy..
4. ekonomická krmiva
( Purina Dog Meal, Aport, Delikan, Brasa, Fitmin, krmiva v supermarketech)….nejnižší třída kvality, co pes sežere, to z něj vyjde.
Chyby ve výživě jsou velmi časté, mohou způsobit nezvratná poškození např, pohybového aparátu, změny pohlavních cyklů u fen, zvýraznění alergických stavů, poruchy funkce ledvin, jater, slinivky, předčasné problémy ve stáří.
Pamlsky nelze v žádném případě nahradit kompletní krmnou dávku.
Při rozhodování o tom, jak budeme svého psa krmit, je nutné uvědomit si rozdíly ve zpracování trávicím traktem masa, konzerv a granulí. Mezi majiteli psů je zakořeněno podávání masa a granulí společně což se dá bez nadsázky označit jako závadné, zejména pro mladé a rostoucí psy. Maso a granule se v trávicím traktu zpracovávají zcela odlišně než granule. Časté střídání různých způsobů krmení může vyvolat trávicí poruchy. Argument, že to nebude psovi chutnat je spíše problémem lidského pohledu než psích chutí a otázkou výchovy. Chuťové vjemy u psa jsou totiž mnohem omezenější než u člověka.
Je mylné se domnívat, že co je dobré pro člověka je dobré pro psa. Přehnaná láska majitele psa, nepravidelnost v podávání stravy, nadbytečné dávky a jiné chovatelské zlozvyky způsobují trávicí potíže. Kvalitní granulován krmiva nabízejí kompletní úplně vyváženou stravu, která udržuje jejich organismus ve vynikajícím stavu nyní i v budoucnosti. Složení krmiva se během života psa musí přizpůsobovat věku, proto super premiová krmiva rozlišují potřeby štěňat, dospělých psů, psů v zátěži a seniorů. Krmiva jsou také rozlišeny dle velikosti psa
( malá, střední, velká plemena)
Kvalitu krmiva a vlivu na Vašeho psa nelze posoudit pokud mu dáváte zbytky od oběda, či večeře, taková strava psovi škodí.
Dnes je cena vedle renomé a tradice značky relativně spolehlivým vodítkem o kvalitě. Tlak trhu je takový, že nutí stlačovat spotřebitelské ceny na minimum. Pro zákazníka to vypadá výhodně, ale ve skutečnosti všechno má svojí cenu. Místo kvality si nesete domů jakousi levnou náhražku.
Rozdělení krmiv podle kvality:
SUPERPREMIUM:
- výhody:
- vysoce kvalitní značková krmiva
- výroba z kvalitních, výběrových surovin
- suroviny vyrábějí výrobci přímo ve svých výzkumných centrech
- rostlinné a živočišné složky z prověřených zdrojů
- vysoká nethetická hodnota
- vysoká stravitelnost
- hlavním podílem je živočišná složka
- nejkvalitnější superpremia obsahují maso, nižší superpremia obsahují vysoce kvalitní masovou moučku a nižší podíl masa.
- nevýhody:
- vysoká cena
- menší dostupnost ( specializované prodejny, veterinární ordinace)
PREMIUM:
- výhody
- standardní kvalita
- vyrobeno převážně z živočišných mouček
- dobrá dostupnost na trhu
- dostupná cena
- nevýhody:
- krmiva s velmi různou kvalitou
- méně snadný výběr
- potřeba posouzení jednotlivých složek při koupi
- množství použitých složek je různé
ECONOMY:
- výhody:
- nízká cena
- snadná dostupnost ( supermarkety, obchody bez specializace)
- nevýhody:
- nízká energetická hodnota
- nízký podíl bílkovin a tuků
- vyšší denní krmní dávka
- hlavním podílem v krmivu je rostlinná složka
- krmivo obsahuje více vlákniny
- nižší stravitelnost
- často neuvedená značka a složení
Každé balení musí obsahovat českou etiketu.
Etiketa musí obsahovat:
- název krmiva
- složení
- deklarované jakostní znaky (dusíkaté látky, tuk,vláknina, vlhkost, vit. A, D3, E,sloučeniny mědi)
- krmný návod
- hmotnost balení
- datum výroby a spotřeby
- obchodní jméno výrobce
- uvedení typu krmiva ( kompletní, doplňkové, dietní…)
- pro jaký druh zvířete, popř. věkovou kategorii je krmivo určeno
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Výstavy, přehlídky, svody a bonitace umožňují vyhodnocení výsledků chovu psů jednotlivých plemen a tím přispívají k chovatelské činnosti. Výstavy reprezentují kynologii před veřejností, propagují ji a přispívají k povzbuzení zájmu o chov a držení jednotlivých plemen psů.
Výňatek z výstavního řádu ČMKU – článek 1
Dnešním dnem začíná na stránkách našeho magazínu miniseriál právě o výstavách. Měl by se stát vaším malým průvodcem, který vám alespoň částečně poodhalí tajemný svět výstav , jeho zákulisí a také svět „šílenců“, co tam pravidelně a nadšeně se svými psy pobíhají.
Podíváme-li se do katalogu jakékoliv větší výstavy u nás, uvidíme, že počet přihlášených psů je opravdu velký a rovněž tak různorodost předváděných plemen. A zájem vystavovatelů neustále stoupá.
A jak se na to dívá laik? Přijdete-li se někam poprvé podívat pouze jako divák, většinou budete mít pocity naprosto rozporuplné. Výstavy se totiž odehrávají buď v halách nebo ve venkovních prostorách a nebo je to kombinované. Všude je spousta lidí a ozývá se štěkot psů různých velikostí. Musíte, zejména venku, dávat velký pozor, aby jste nešlápli do něčeho, co „zapomněl“ po svém šampiónovi uklidit jeho, nepříliš ohleduplný, majitel. Také je zde velký hluk, hraje hudba a neustále hlásí něco do mikrofonu. U výstavních kruhů vládne chaos a nervozita, jinde probíhá konečné zkrášlování jako tupírování, lakování, pudrování a kdovíco ještě, že i prestižní kadeřnický salon by se po zhlédnutí tohoto úsilí mohl stydět. Sem tam zaslechne všímavý návštěvník slůvka závisti či poznámek směrem ke konkurenci nebo nepříliš lichotivé poznámky na adresu rozhodčího. Nakonec i pohled na samotné vystavovatele může být velmi zábavný. Jinak totiž zcela normálně vyhlížející spoluobčané
se po nástupu svého psa do kruhu změní naprosto k nepoznání. Pobíhají kolem s různými pískajícími zvířátky, šustícími pytlíky, chvíli se schovávají a chvíli zase ukazují, předvádějí až téměř nemožné pohybové kreace a vyluzují všemožné zvuky, jen aby upoutali pozornost vystavovaného jedince a ten se pak postavil a předvedl co nejlépe. Kdysi jsem byla na klubové výstavě německých ovčáků svědkem velmi zábavného počínání. Němečtí ovčáci se totiž vystavují za pohybu v tahu
a protože je to pracovní plemeno a bývá také velká konkurence, musí takto uběhnout mnoho kol, která nejsou zrovna nejmenší. Naučit psa běhat tímto způsobem a hlavně ho přimět, aby to správně předváděl po celou dobu posuzování, je poměrně náročné. Sami vystavovatelé musí být v dobré kondici, ale ani tak vše sami nezvládnou a tudíž mívají i pomocníky. Ti běhají jako návnada vně kruhu kousek před psem a lákají ho na kde co. A právě takovýto předběžec mě na zmíněné výstavě zaujal. Jednu nohu měl totiž od kotníku až po kyčel v sádře, přesto v daný moment vybičoval všechny své síly a běhal těch dvacet až třicet kol
s různými vábničkami jako o závod. Nohu zcela mistrně a mě naprosto neznámým způsobem vydržel celou dobu tahat za sebou. Po skončení posuzování příslušné třídy se doslova zhroutil na lavičku, že ho jeho tým musel odtud odtáhnout. Řeknete si – blázen, ale na druhou stranu je přece každý koníček tak trochu bláznovství. A nejinak je tomu na výstavách.
Odcházíme tedy domů a přemítáme. Proč ti lidé na ty výstavy vlastně chodí? Mám já tohle zapotřebí? A bude to bavit mého psa? A k čemu vlastně ty výstavy slouží?
Výstava psů je vrcholová kynologická akce, na které máme možnost udělat si představu o tom, na jaké úrovni je v dané době chov určitého plemene. Rozhodčí, který má složené příslušné zkoušky a měl by být tedy odborníkem na danou rasu, zde posuzuje jednak exteriérové znaky psa v souladu s platným standardem FCI, ale také úroveň předvedení a celkovou spolupráci s vystavovatelem. Je třeba podotknout, že se jedná
o soutěž mezi jedinci přítomnými v kruhu, kteří se srovnávají mezi sebou navzájem a zvítězit by měl ten, který se nejvíce přibližuje ideálu. To samozřejmě znamená, že vítězný pes příště na jiné výstavě a ve zcela jiné konkurenci zvítězit znovu vůbec nemusí. Pochopitelně však i určitou roli hraje osobní pohled rozhodčího, který je většinou na každé výstavě jiný.
Co tedy vede majitele psů k návštěvám výstav? Důvody jsou různé. Někdo by rád slyšel z úst odborníka, jak si jeho miláček stojí vzhledem ke konkurenci v plemeni. Někdo další chce v budoucnu svého psa uchovnit a většina plemen má jako jednu z podmínek chovnosti absolvování alespoň jedné (většinou však nejméně dvou) výstav s odpovídajícím ohodnocením. Jiný by měl rád ze svého psa šampióna a proto se snaží nasbírat co nejvíce potřebných titulů. Majitelé chovných fen zde prezentují svá zvířata před potencionálními zájemci o štěňátka a majitelé krycích psů zase před potencionálními zájemci o krytí. Chovatelé se rádi jezdí dívat na své odchovy a povzbuzují nebo radí novopečeným majitelům. Nejvíce vystavovatelů však jezdí po výstavách, protože je to prostě baví, chtějí se setkat s přáteli a ostatními nadšenci
a prostě si užít prima den.
A co bývá kamenem úrazu? V mnoha případech bohužel obdržený posudek. Samozřejmě ti úspěšnější jsou bez výhrad spokojeni. Ale co ti ostatní? Jsou lidé, kteří verdikt rozhodčího berou sportovně a příště se přihlásí znovu, protože doufají, že to třeba bude lepší. A ono, pokud pes nevykazuje nějakou hrubou vadu,to také většinou tak bývá. Ovšem určitá skupina vystavovatelů se jen tak nedokáže smířit s tím, že zrovna nedopadli tak, jak si přáli, že se třeba právě ne zrovna nejlépe připravili, že jejich pes neměl dnes zrovna svůj den nebo že má nějakou závažnou odchylku od standardu. Mnohdy hraje velkou roli i určitá zkušenost a tak se nezřídka stává, že zklamaní bývají mnozí začátečníci a začíná tak kolotoč spekulací o rozhodčím, známostech, protekci a tak podobně.
Z toho vyplývá, že nejdůležitější je se na výstavu pořádně připravit. Celkové hodnocení a následný úspěch či neúspěch závisí nejenom na kvalitě vystavovaného jedince, ale také na tom, zda je zrovna ve správné výstavní kondici (např. v období línání nebo s fenkou po porodu moc velké terno právě nenaděláme.) , jak je předveden za pohybu i v postoji, jak se nechá prohlédnout od rozhodčího (např. kontrola zubů, u psů varlat apod.) a jak se celkově jeví v povaze. Pes by měl být sebevědomý, naprosto vyrovnaný a za každých okolností bez problémů spolupracovat se svým majitelem (vystavovatelem).
VÝSTAVY - Přihláška na výstavu a co s sebou?
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
A co tedy máme vlastně udělat, chceme-li se nějaké výstavy zúčastnit? Máme pejska s průkazem původu, snažili jsme se ho co nejlépe připravit a omrkli jsme pár výstavních klání jako diváci. Máme tedy pečlivou průpravu a teď hurá do toho.
První podmínkou je, že se musíme na výstavu včas přihlásit. Kdy, kde
a jaké výstavy se pořádají můžeme zjistit v odborném kynologickém tisku (např. časopis Pes přítel člověka, Svět psů …apod.), v klubových zpravodajích jednotlivých plemen (každý klub zasílá pravidelně svým členům) nebo na internetových stránkách. Výše zmíněné časopisy každý rok ve svém lednovém čísle otiskují seznam všech výstav pořádaných v České republice a i některých zahraničních s potřebnými kontakty. Je nutné se o vybranou akci zajímat s dostatečným časovým předstihem, neboť uzávěrka bývá většinou 2 měsíce předem. Vyšší typy výstav mají obvykle dva termíny uzávěrek, mezi kterými je zpravidla čtrnáctidenní rozdíl. Druhá uzávěrka je za zvýšený poplatek.
Nejprve začneme s tím, že si u pořadatele příslušné výstavy vyžádáme telefonicky nebo písemně propozice a přihlášku. Propozice si důkladně pročteme a seznámíme se nejenom s datem uzávěrky, ale i s dalšími podmínkami přijetí psa na výstavu. Poté musíme podle údajů v průkazu původu vyplnit přihlášku a spolu s jeho kopií a dokladem o zaplacení odeslat, nejlépe doporučeně, na uvedenou adresu. Je důležité mít originál o úhradě nebo jeho kopii a potvrzení z pošty v případě ztráty vaší obálky. Jen pes uvedený v katalogu smí být totiž na výstavě posouzen. Stane-li se náhodou někde chyba, i vámi nezaviněná, máte proti předloženému dokladu alespoň nárok na náhradu nemalého výstavního poplatku. U většiny vyšších výstav, není-li v propozicích uvedeno jinak, posílá ještě pořadatel zhruba dva týdny předem tzv. potvrzení o přijetí na výstavu. Toto potvrzení zároveň slouží jako vstupní list pro jednu osobu zdarma do areálu a také jako doklad k přejímce.
Obecně platí, že výstavy se nesmějí zúčastnit háravé feny, feny v druhé polovině březosti, feny kojící, psi kupírovaní a psi po operativním zákroku za účelem odstranění exteriérové vady.
Dále je nutné striktně dodržet uvedené veterinární podmínky, které jsou na většině akcí shodné. Pes musí být v imunitě proti vzteklině a dalším přenosným chorobám (psinka, parvoviroza, koronaviroza, infekční hepatitida…apod.), tzn. že očkování musí být více než měsíc a méně než jeden rok staré. Rovněž musí být vybaven atestem ne starším 3 dnů od svého veterinárního lékaře. Jedná se o potvrzení, že příslušný jedinec je klinicky zdráv, a že v místě bydliště a jeho okolí není znám případ výskytu nakažlivé choroby (jedná se zejména o vzteklinu).
Všechny formality jsme vyřídili a blíží se den „D“. Co tedy s sebou? To je dobrá otázka. Musíme počítat i s tím, že náš pobyt ve výstavním areálu se protáhne až do pozdního odpoledne a je tedy nutné sebe, ale především psa náležitě vybavit. Jak už jsem se zmiňovala dříve, zvolíme vhodný oděv a zejména obuv, psa dle požadavku příslušného plemene náležitě učešeme a upravíme a vyvenčíme.
Ráda bych ještě shrnula všechny potřebné doklady. Jsou to vstupní list na výstavu (pokud ho pořadatel zasílá), originál průkazu původu psa, výkonnostní knížka (je přílohou PP), očkovací průkaz nebo europas s platným očkováním a atestem veterinárního lékaře a eventuelně potvrzení o zaplacení a odeslání doporučeného dopisu.
Potom musíme myslet na svého psa. Naprosto nezbytná je miska, láhev s vodou (i na cestu), oblíbená deka na zem nebo přepravní klec (je-li na ní pes zvyklý, je to ideální místo pro odpočinek), náhradní vodítko a obojek, výstavní vodítko, hřebeny na závěrečné úpravy, pamlsky a pro jistotu nějaký pytlík na úklid po svém miláčkovi. V případě extrémního horka není od věci ani něco na zastínění psa či hadřík na otírání pysků
a čenichu či zchlazení hlavy. Velké teplo není radno podceňovat. Kdysi jistý pes (plemeno si již bohužel nepamatuji) na výstavě v pražské Chuchli následkem přehřátí zemřel a druhý den jsem se na téže výstavě stala svědkem situace, kdy se mi před očima náhle doslova zhroutil mohutný bernardýn. Tomu pomohla okamžitá sprcha hadicí okolo právě projíždějícího zavlažovacího vozu.
Sami bychom se také měli vybavit kromě dobré nálady něčím k pití a malou svačinkou pro případ, že by nám situace nedovolovala si odskočit ke stánku. Není úplně od věci si vzít s sebou nějakou tu korunu navíc, protože v areálu výstavy je možné si od různých reklamních předmětů, samolepek, klíčenek a triček s vyobrazením našeho plemene zakoupit pro našeho psího kamaráda i různé výstavní a výcvikové pomůcky, hračky, pelíšky, pamlsky, vitamíny, krmení a kosmetiku. Sortiment bývá obvykle velmi pestrý.
VÝSTAVY - Příprava psa na výstavu
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Samotné přípravě na výstavy předchází ještě jedna neméně důležitá záležitost a to pořízení vhodného štěňátka s výstavními předpoklady. Samozřejmě mnoho lidí neplánuje výstavní kariéru svého psa dopředu
a rozhodnou se až později, zcela spontánně. Pokud ale patříte mezi ty, kteří o tom alespoň uvažují, měli byste se na to zaměřit už při výběru štěněte a svůj úmysl oznámit chovateli.
O výběru vhodného chovatele bylo napsáno již mnoho a proto se tomu nebudu na tomto místě podrobněji věnovat. Pochopitelně zde hovořím o chovateli, který má vrh po kvalitních rodičích. Kvalitu rodičů, prarodičů a praprarodičů si můžete ověřit jednak z jejich průkazů původu a výkonnostních knížek, kde jsou uvedeny tituly z výstav, absolvované zkoušky, různá povinná i nepovinná zdravotní vyšetření a také bonitační kód (číselný nebo písmenný kód označující celkový vzhled a povahu příslušného jedince). Dále můžete požádat o pomoc poradce chovu daného plemene, který má přehled o aktuálních nadějných vrzích v republice nebo se osobně zúčastnit např. bonitace či svodu mladých
a snažit se co nejvíce dozvědět o odchovech vybrané chovatelské stanice. Dalším možným ukazatelem jsou totiž již narození potomci z jiných vrhů příslušných rodičů, i když i toto je jen relativní. Máte-li tedy slušného chovatele, většinou vám sám rád ochotně pomůže při rozhodování a doporučí vám štěňátko s nejlepšími možnými předpoklady. Zcela úmyslně zde uvádím slovo předpoklady. Pokud vám totiž někdo již dopředu nabízí „zaručeného“ šampióna a ujišťuje vás, že bude určitě a stoprocentně chovný, není seriozní. Totiž i při nejpečlivějším možném výběru těch nejlepších rodičů, nemusí dané spojení vyjít a poslední slovo má nakonec vždy moudrá příroda. Pokud tedy vašemu, v době odběru ideálnímu, štěňátku později nenaroste zub, zvlní se srst, má v dospělosti přestavěnou záď apod., je to sice škoda, ale nelze v tomto případě vinit a osočovat chovatele. Je to stejné jako u lidí, kdy i dítě vysokoškoláků může v budoucnu sotva projít zvláštní školou. Z toho vyplývá, že koupě štěněte je do určité míry vždy sázka do loterie.
Vrátíme se ale k přípravám na výstavy. Než začneme se samotným nácvikem, bylo by nejrozumnější si vše nejdříve nechat ukázat od chovatele a poté se také několika výstav zúčastnit jako diváci a jen pečlivě pozorovat ostatní vystavovatele našeho plemene. Je to důležité proto, abychom si udělali představu o tom, co všechno budeme muset svého pejska naučit. Je dobré na takovouto seznamovací výstavu vzít již očkované štěně s sebou, aby nasálo tuto atmosféru a později nebylo vyplašené a nejisté v podobném prostředí.
Posuzování většinou probíhá v několika fázích – v pohybu, ve výstavním postoji, u některých malých plemen i na stole a na závěr celková podrobná prohlídka psa (skus, počet zubů, pevnost kostry, nasazení a délka ocasu, u psů kontrola varlat apod.). Toto vše, chceme-li uspět, musíme pečlivě natrénovat.
Mnoho lidí se bohužel zcela mylně domnívá, že stačí psa učesat a na výstavu přivést, dotáhnout ho jakkoliv do kruhu a tím pro ně vše končí a zbytek je už na rozhodčím. Tito majitelé jsou pak velmi často zklamaní a smutní. Rozhodčí má totiž právo psa, který se nechce nechat prohlédnout, je bázlivý nebo naopak agresivní, utíká pryč, ruší ostatní… atd. z kruhu vykázat a neposoudit popř. mu zhoršit výslednou známku.
Kdy tedy začít s tréninkem? A jak? Odpověď je poměrně jednoduchá – ihned, ale postupně. Nejdříve bych chtěla upozornit na chování na výstavě. I když vše pečlivě natrénujete, pes se musí také cítit jistě ve výstavním areálu, kde je spousta lidí, psů, hluku atd. Přirozené a uvolněné chování zase získá pozitivní zkušeností s takovým prostředím. A jsme opět u socializace. Berte tedy štěně pokud možno všude s sebou a seznamujte ho odmala s různými situacemi. Jak jsem již zmínila výše, je dobré navštívit výstavu ještě před tím, než to bude naostro. Problém s chováním často nastává v halách, kde je jiná akustika, nepříjemný povrch podlahy, dveře na fotobuňku…atd. V Praze se toto dá například dobře trénovat v hale letiště nebo obchodech Hornbach. Na obě místa mají psi přístup a kromě velkého množství psů je zde atmosféra podobná jako na výstavě. To, že při návštěvě těchto prostor musí být pes čistý a patřičně vyvenčený, považuji za samozřejmost.
Kromě osvojení návyku na prostředí musíme zároveň trénovat a zautomatizovat ostatní dovednosti. Malé štěně ale neudrží dlouho pozornost a proto je nutno nácvik rozfázovat. Vše začíná vždy podle plemene patřičnou úpravou srsti, tzn. že psa učešeme, vykartáčujeme, necháme příslušně ostříhat či otrimovat, eventuelně podle potřeby vykoupeme. Na tyto úkony rovněž navykáme již štěňátko. On totiž uválený pes s cucky za ušima a čumbrky v kožichu rozhodčího nejspíš nezaujme. Ohledně koupání je dobré příslušný šampon a kondicioner vyzkoušet nejprve nanečisto a udělat si tak obrázek, jak pes vypadá bezprostředně po koupeli. Jestli třeba srst neztrácí srst lesk nebo jestli příliš nevlaje apod. Z toho vyplývá, že některého psa můžeme vykoupat den předem a jiného naopak už třeba týden před výstavou. Zde je zase dobré využít zkušenosti chovatele a zkusit nejprve přípravek jím již vyzkoušený.
Samozřejmě musíme věnovat také náležitou pozornost samotnému nácviku předvádění v kruhu. Je šikovné si pro každý úkon zvolit nějaký povel a vždy stejně ho používat – např. „zuby“ pro kontrolu chrupu, „klus“ pro pohyb v kruhu nebo „postav se“ pro setrvání ve výstavním postoji. Zde je nutno vyzbrojit se trpělivostí, klidem a hlavně nějakou hračkou nebo dobrotou, kterou pak psa odměníme. Malé štěně totiž nerozumí lidské řeči a tak se první naše pokusy o výstavní drezúru většinou podobají zápasu s býkem. Malý rošťák se často všemožně kroutí, chňape po ruce, vyvlíká se z vodítka a nepostojí ani vteřinu. Jako u všeho musíme i zde být naprosto důslední a v případě potřeby psa i důrazně okřiknout a požadovaný úkon za každou cenu dokončit. Záleží samozřejmě především na vás, ale pes si časem na požadované úkony zvykne, zejména když bude patřičně pochválen a odměněn. Roli rozhodčího (vlastně pro psa cizí osoby) může sehrát například někdo známý, návštěva, jiný majitel psa nebo třeba instruktor na cvičišti. Pes si prostě musí zvyknout a bez problémů také strpět, že ho za vaší přítomnosti prohlíží a důkladně prohmatává cizí osoba. Bude se vám to hodit nejenom na výstavě, ale také třeba u veterináře.
Kontrola chrupu:
Tato prohlídka se sestává ze dvou částí. Jednak se hodnotí typ skusu a potom počet zubů vždy podle platného standardu příslušného plemene. Pes může sedět nebo stát a zuby si prohlíží buď rozhodčí sám nebo požádá vystavovatele, aby mu je předvedl on. Je tedy nutné psa navyknout na obě tyto alternativy.
Kontrola skusu se provádí zásadně při sevřené mordě oběma rukama a to tak, že naráz odhrneme horní i spodní pysk tak, aby bylo dobře vidět vzájemné postavení čelistí a počet řezáků. Musíme dávat velký pozor, abychom při tom psu nezakrývali čenich !!! Podle typu postavení čelistí rozlišujeme skus nůžkový, klešťový, křížový, podkus a předkus.
Druhou částí kontroly je počet zubů. Po hodnocení skusu pokračujeme postupně odhrnutím pysků na jedné i druhé straně, aby mohl rozhodčí přepočítat moláry a premoláry a nakonec psovi široce rozevřeme tlamu tak, aby bylo možno zkontrolovat i přítomnost zadních malých stoliček (M3).
Musíme počítat s tím, že i když předvádíme chrup sami, může se stát, že rozhodčí si bude chtít do tlamy sám sáhnout a i toto by měl pes bez problémů strpět.
Výstavní postoj:
Výstavní postoj vypadá tak, že obě hrudní končetiny směřují kolmo k zemi (eventuelně k podložce) a pánevní končetiny jsou mírně vzad. Pro lepší stabilitu na jakémkoliv terénu můžeme zadní končetinu blíže k posuzovateli lehce zakročit. Váha by měla být samozřejmě rovnoměrně rozložena na všechny končetiny. Hlavu upravíme tahem vodítka nebo rukou do polohy typické pro plemeno. Vystavovatel potom stojí vždy tak, aby nebránil ve výhledu rozhodčímu. V této statické poloze se posuzuje především celková stavba těla, formát a typ, horní a spodní linie trupu, úhlení končetin, nasazení a délka krku, uší, ocasu, barva oka, kvalita srsti. Pes může být celkově prohmatáván např. z hlediska zjištění osvalení, dále se zjišťuje přítomnost obou varlat v šourku u psů apod. Posuzovatel má také právo změřit si i kohoutkovou výšku každého jedince. Měření se provádí speciální mírou. Nám doma pro nácvik ji může nahradit například pravítko nebo nějaká násada, kterou pak cvičně přikládáme psovi ke hřbetu.
Zkušený vystavovatel dokáže ve správně předvedeném postoji dělat ze psem skutečně divy a zamaskovat tak některé jeho nedostatky a naopak zase zdůraznit přednosti. Samozřejmě zkušenému rozhodčímu ani toto neunikne. Je také dobré naučit se během posuzování sledovat rozhodčího a v momentě, kdy se zcela věnuje někomu jinému, dopřát psovi určitý oddech např. dovolit mu udělat pár kroků a poté znovu postavit do výstavního postoje apod.
S nácvikem postoje začínáme rovněž hned odmala, zpočátku pochopitelně v domácím nebo jiném klidném prostředí a až později přecházíme do rušnějšího. Štěně se s povelem např. „postav se“ snažíme co nejpřesněji srovnat do požadované polohy. Nejdříve samozřejmě stačí, když vydrží správně stát několik vteřin a ihned jej pochválíme a odměníme pamlskem. Postupně čas prodlužujeme. Jsme sice důslední, ale nikoliv tvrdí. Pes se má totiž později v kruhu jevit přirozeně a uvolněně, čehož nedocílíme přehnaným drilem.
Jak jsem uvedla již výše, majitelé některých malých plemen musí svého pejska naučit výstavnímu postoji také na stole. Postup je naprosto stejný. Malé štěňátko prostě občas tréninkově na stůl dáváme, aby si zvyklo a nemělo později strach. Samozřejmě netrénujeme na stole jídelním, protože pes nerozliší, kdy se zrovna nacvičuje na výstavu, a kdy rodina obědvá a jeho pobyt je na zmíněném místě naprosto nežádoucí.
Posouzení v pohybu:
Předvedení psa v pohybu (kinetice) dává teprve vyniknout jeho ušlechtilosti a eleganci. Jestliže jsme ve statickém postoji schopni zamaskovat některé jeho nedostatky, zde je tomu právě naopak. Rozhodčí posuzuje především celkovou harmonii pohybu, pevnost stavby těla a všech jeho linií a kvalitu posunu všech končetin. Žádoucí je vydatný a prostorný pohyb. Jsou samozřejmě jedinci, kteří mají předvádění v krvi a šťastný je pak ten majitel, který takového psa vlastní. I jej však musíme určitým způsobem pro výstavy vychovat. Těm ostatním to dá ale daleko více práce psa vše naučit a správně ho připravit. Musí se snažit psa pozitivně motivovat a vzbudit u něj o požadované předvádění zájem.
Pohyb v kruhu, který je však ve skutečnosti čtvercem, vypadá tak, že pes se pohybuje s vzpřímenou hlavou na vodítku (výstavním či obyčejném) u levé nohy psovoda na straně blíže k rozhodčímu. Vyjímku tvoří němečtí ovčáci, kteří běhají v tahu před psovodem. Nejpřirozeněji se pes předvádí v mírném klusu a proto se vždy snažíme toto tempo dodržovat. Je nutné ho pečlivě pozorovat, aby nepřecházel do nežádoucího mimochodu. Mimochod je houpavý pohyb, kdy pes posunuje vpřed současně přední i zadní končetinu vždy na jedné straně těla. Rovněž bychom měli zamezit tahání, skákání a rušení ostatních.
Na závěr tohoto dílu bych se chtěla zmínit ještě o „přípravě“ nás samotných. Je potřeba si uvědomit, že výstava je společenská událost a tomu by mělo odpovídat naše vystupování i vzhled. Ono i vhodně volené oblečení dotváří celkový dojem. Je rovněž šikovné si dopředu zjistit v jakém úboru se vystavuje to naše plemeno. Obecně platí, že vystavovatel většího plemene je oděn do slušného sportovního oblečení a naopak majitelé malých plemen se oblékají více společensky. Ať už máme ale na sobě cokoliv, obuv by měla být vždy hlavně pohodlná a pokud možno bez podpatků.
Naše oblečení by však se psem mělo celkově ladit (vlastně neladit) i barevně. Měli bychom dobře kontrastovat. Vystavovat tedy např. černého psa v černém kompletu není nejšikovnější. Sice nám to spolu sluší, ale např. linie krku nebo hřbetu budou rozhodčímu splývat s pozadím ve stejné barvě a tím zkreslovat skutečnost a narušovat posuzování.
Čím lépe tedy připravíme nejenom našeho psa, ale také sebe, tím větší máme šanci na úspěch a co nejlepší možné ohodnocení našeho kamaráda. Celkový dojem a souhra dvojice pán-pes nám může buď hodně pomoci nebo hodně pokaziti.
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Každý výstavní den začíná v podstatě již naším odjezdem z domova. Je velmi rozumné vyjet včas a mít pro jistotu i nějakou tu rezervu pro případné problémy na cestě. Pokud to máme do místa určení opravdu daleko, není úplně od věci vyrazit už o den dříve a v klidu někde přespat a odpočinout si. On totiž pes, kterého vytáhneme po šesti hodinách jízdy autem, a který stihne sotva tak tak vykonat svou potřebu a pak s ním ještě na poslední chvíli přiběhneme ke kruhu, se jen stěží bude elegantně předvádět. Snažme se tedy přijet raději o hodinu dříve než o pět minut později. Před vstupem na výstaviště dopřejeme psovi možnost se ještě krátce vyvenčit a potom již plni očekávání a více či méně nervózní pokračujeme dovnitř. Ráda bych také upozornila, že v celém prostoru výstavního areálu se všichni psi musí pohybovat na vodítku a psi agresivní by měli být opatřeni náhubkem. Všichni vystavovatelé jsou plně zodpovědní za své psy a ručí za škody jimi eventuelně napáchané.
Ihned po vstupu do výstavních prostor musíme projít tzv. přejímkou, jejíž součástí je veterinární kontrola. Zde předložíme přítomnému veterinárnímu lékaři propozicemi požadované doklady k překontrolování. Dále nás čeká na určeném místě jakási prezentace pořadateli, že jsme skutečně na výstavu dorazili a převezmeme zde tiskopis posudku a diplomu, katalog vystavovaných jedinců, katalogové číslo a případně dárky od sponzorů. Někdy se katalogové číslo vydává před začátkem posuzování až přímo v kruhu. To vše se dozvíme z propozic, z katalogu nebo nám poradí u přejímky.
Výstavní areál a to zejména u mezinárodních a národních výstav bývá značně rozsáhlý. Pro naši lepší orientaci je většinou nedaleko vchodu umístěna mapa celého prostoru s rozdělením všech kruhů. Podle ní se tedy přesuneme do prostor našeho budoucího „klání“. U kruhu si pak najdeme vhodné místo, kde si bude především náš pes moci alespoň částečně odpočinout. Je potřeba si uvědomit, že větší část výstavy strávíme hlavně čekáním než na nás přijde řada. Takže žádná velká zábava. V této době jsme totiž za normálních okolností v práci a náš pes většinou spí. Budeme-li ho tedy tahat okolo kruhu a po výstavišti, bude unavený a nebude se dobře předvádět.
Velmi dobré ovšem je ještě před začátkem posuzování si zkusit vše nanečisto. Vezmeme svého psa do kruhu, proběhneme se s ním na výstavním vodítku dokola, zkusíme si i postoj, kontrolu chrupu a menší plemena rovněž postavíme na připravený stolek. Pes potom půjde do již známého prostoru a nebude se zabývat očicháváním všeho kolem dokola a bude se zcela věnovat vám a tomu, co po něm požadujete.
Dále je velmi nutné pozorně sledovat dění v kruhu, abychom věděli, kdy přijdeme na řadu. Opozdíme-li se, rozhodčí nás může, ale také nemusí již vůbec posoudit. U každého kruhu je vždy umístěna tabule na průběžné zapisování výsledků, jméno rozhodčího a plemena, která bude v pořadí posuzovat. Podle množství přihlášených jedinců jednotlivých ras, ale i v jednotlivých třídách před námi, můžeme přibližně odhadnout, kolik ještě máme času. Je také dobré, podívat se, jakým způsobem rozhodčí posuzuje a co přesně požaduje. Tento rituál má většinou každý svůj vlastní a během jedné výstavy ho nemění.
Před nástupem do kruhu jsme povinni se na viditelném místě označit přiděleným číslem, které obdržíme u přejímky ve formě visačky nebo samolepky a je shodné s katalogovým číslem našeho psa. Rozhodčí totiž během posuzování nesmí nahlížet do katalogu a tudíž je toto číslo jedinou možnou identifikací při diktování posudků a stanovování pořadí. Do kruhu má přístup pouze vystavovatel se svým psem! Ostatní rodinní příslušníci musí zůstat mimo! Dále je v kruhu přítomen samozřejmě rozhodčí, vedoucí kruhu, zapisovatel a eventuelně hospitant.
Rozhodčí je osoba s aprobací na příslušné plemeno, tudíž s vysokou odbornou znalostí jak povahy, tak i exteriéru jedinců dané rasy. Tento rozhodčí musí být řádně delegovaný pořádající organizací a tudíž i uveden v jí předem schváleném seznamu. Samozřejmě je povinen dodržovat všeobecně platné stanovy ČMKU, především však výstavní řád a posuzovat eticky a podle uznaných standardů FCI.
Vedoucí kruhu musí znát dokonale výstavní řád a má za úkol vhodně organizovat činnost rozhodčímu, je zodpovědný za zajištění veškerých pomůcek pro označení zadaných známek (razítka, stužky, kartičky s tituly, event.medaile…atd) a za bezproblémový průběh posuzování. Dále zve do kruhu jedince příslušné třídy psů a fen podle zavedeného harmonogramu a katalogových čísel, přejímá doklady od vystavovatelů a zapisuje zadané známky na tabuli. Vedoucí kruhu nesmí v žádném případě zasahovat do pravomocí rozhodčího, zejména pak do jeho rozhodování.
Zapisovatel by měl být zběhlý v psaní na stroji, aby mohl svižně zapisovat diktované posudky. Jinak může také pomáhat vedoucímu kruhu s uspořádáním dokladů na stole a s další jeho činností.
Hospitant je jiným slovem adept na rozhodčího z exteriéru daného plemene. Zcela spolupracuje s rozhodčím, který jej vede. Může s jeho souhlasem posuzovat, zadávat známky, diktovat posudky a stanovovat pořadí. Veškeré dokumenty však podepisuje a je za ně také plně zodpovědný pouze delegovaný rozhodčí.
Ještě bych se ráda zmínila o účasti dětí na výstavách. Samozřejmě ideální stav je, pokud je již dítě natolik vyspělé, že může psa předvádět samo. Potom se jedná o zábavu všech zúčastněných a je vše v pořádku. Jiné to je, pokud prostě malé dítě s sebou vzít musíme a to se na výstavě nudí a zcela logicky zlobí své rodiče. V tomto případě bychom se měli zařídit tak, že ten, kdo vystavuje psa, je pro tento den hájen a věnuje se zcela jeho potřebám a péči o potomka a jeho zábavu převezme rodič druhý. Vystavovatel si tak mnohdy ušetří zbytečné nervy a rozrušení s nepříliš ukázněnou ratolestí, která se potom na psa automaticky přenáší.
Konečně na nás přišla řada a jsme tedy vyzváni k nástupu do kruhu. S sebou bereme pouze tiskopis posudku a diplomu. Zápis do průkazu původu se dnes již na většině výstav provádí mimo kruh a to ve výstavní kanceláři. Zde ještě upozorním, že zadanou známku si tam podle svého uvážení vystavovatel může, ale také nemusí nechat zapsat.
V kruhu se poté řadíme chronologicky podle katalogových čísel a zcela sledujeme pokyny rozhodčího. Ten se zpravidla přivítá s vystavovateli podáním ruky a poté se už věnuje vlastnímu posuzování. Nejprve si obvykle nechá předvést všechny psy najednou v pohybu, aby si utvořil základní obrázek o konkurenci v dané třídě. Dále již posuzuje každého psa jednotlivě v pohybu, ve výstavním postoji, eventuelně na stole, kontroluje chrup, u psů přítomnost varlat, případně další náležitosti dle požadavků standardu určitého plemene a podle zjištěných skutečností zadává známky. Rovněž mezi nejlépe oceněnými jedinci, většinou se jedná o známky výborná a velmi dobrá, stanovuje pořadí prvních čtyř a dle svého uvážení může, ale nemusí zadat tituly. Je dobrým zvykem svá rozhodnutí vystavovatelům, ale i divákům zdůvodnit. Pokud pes získá titul, který jej opravňuje na postup do dalších soutěží, měl by na to rozhodčí vystavovatele upozornit..
Každý vystavovatel obdrží tzv. posudkový list, kde je v záhlaví uveden druh výstavy, eventuelně adresa pořadatele, jméno psa a chovatelské stanice, jména rodičů, datum narození, číslo zápisu, plemeno, třída, do které je pes přihlášen a jméno a adresa majitele a případně i chovatele. Další část tiskopisu je věnována již samotnému posudku. Tento se svou délku může u jednotlivých rozhodčích značně lišit. Většinou se neuvádí podrobný popis jedince jako např. na bonitaci, ale jedná se o základní charakteristiku zvířete, jeho stáří, celkový vzhled jak ve statice, tak i v kinetice a momentální kondice. Samozřejmě se popisují jak výrazné přednosti jedince (např. nádherný prostorný pohyb), tak i jeho nedostatky (např. chybějící zuby). Vykazuje-li pes z chovu vyřazující vadu, může být z posuzování vyloučen nebo oceněn známkou nedostatečná.
Je velká škoda, že většina vystavovatelů opouští areál výstavy v okamžiku, kdy obdrží posudek a to zejména pokud s ním nejsou zcela spokojeni. Opravdu velkým zážitkem bývají závěrečné soutěže. Z jednotlivých vítězů plemen (BOB) se určují vítězové každé skupiny FCI (BIG) a ti se mezi sebou utkají o titul vítěz dne (BOD). V druhý den výstavy spolu ještě oba „BOD“ soutěží o absolutně nejkrásnějšího psa celé výstavy (BIS). Svou finálovou soutěž mají také nejhezčí mladí jedinci, nejhezčí veteráni, nejhezčí pár psů nebo nejlepší chovatelská skupina. Na klubových a speciálních výstavách můžou být vypsány třeba i další soutěže – nejlepší štěně, nejlepší dorost, nejlepší plemeník, dítě a pes apod. Kromě tohoto klání krásy můžeme vidět například soutěž Junior handling (Mladý vystavovatel), která probíhá ve dvou věkových kategoriích (9 – 13 let a 13 – 17 let) a zde nezáleží jenom na kráse psa, ale především na kvalitě předvedení, znalosti o plemeni a celkovém souladu se psem. Další velmi zajímavou diváckou atrakcí bývají soutěže nebo ukázky agility či tance se psem. Zde je možno se v mnohém přiučit nebo třeba získat inspiraci pro naši další společnou činnost se psem.
Závěrem toho dílu bych se ráda zmínila o našem chování na výstavě. To by mělo být především sportovní a to i v případě, že nejsme s výrokem rozhodčího právě extra spokojeni. Musíme si uvědomit, že on je ten, kdo má právo a zároveň povinnost posuzovat a proti jeho rozhodnutí se lze odvolat jen v případě hrubého porušení výstavního řádu a příslušných směrnic. Je krajně nevhodné bombardovat rozhodčího svými výčitkami a rozhořčením nebo na jeho adresu vysílat neslušné poznámky o jeho odborné způsobilosti nebo o předem prodaných titulech apod. Kdysi jsem byla na jedné národní výstavě svědkem opravdu velmi trapné scénky. Jistý pán, který sám ani nevystavoval, z vně kruhu hlasitě urážel rozhodčího a pokřikoval na něj, zda zná vůbec standard tohoto plemene a i jiné nehoráznosti. Mnoho lidí vůbec netušilo, že jde i o jakési vyřizování osobních sporů a nevědělo tedy, co si mají myslet. Každopádně to byla velká ostuda a v klubu příslušného plemene na to dodnes nezapomněli. V takovém případě má rozhodčí právo přerušit posuzování a nechat osobu, která takto ruší, pořadatelem vyvést. Pokud nejsme s něčím spokojeni nebo nám není zcela jasné, proč jsme dopadli tak či onak, můžeme se posuzovatele slušně zeptat a on nám ve většině případů své rozhodnutí vysvětlí. Někdy se tak děje automaticky prostřednictvím mikrofonu, aby slyšeli i všichni diváci.
Naopak takovým nepsaným pravidlem fair play je vítězi potřást rukou a to zejména ocitneme-li se na druhém až čtvrtém místě, tedy v pořadí, v příslušné třídě. A pokud jsme zrovna nevyhráli, nevěšme zbytečně hlavu, příště na jiné výstavě ve zcela jiné konkurenci a klidně i u toho samého rozhodčího můžeme dopadnout daleko lépe.
VÝSTAVY - Druhy výstav a výstavní třídy
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
V České republice může výstavu pořádat jakákoliv kynologická organizace, která je začleněna pod hlavičkou ČMKU, potažmo tedy pod FCI, a je právním subjektem. Tato organizace pak musí v předem stanoveném termínu podat žádost o uspořádání konkrétní výstavy na sekretariát ČMKU. Dodržuje se však obecně platné pravidlo o určitých chráněných termínech pro již zavedené a pravidelně se opakující mezinárodní a národní výstavy. Veškeré pořádané výstavy na území naší republiky se uvádějí v tzv. katalogu výstav, který se zveřejňuje vždy do 1.ledna na stránkách ČMKU, ale i v lednovém čísle odborných kynologických časopisů Pes přítel člověka a Svět psů. Za veškerou přípravu, organizační a technické zabezpečení, průběh a poté i likvidaci výstavy zodpovídá pořadatel
Výstavy se podle místa uspořádání, svého rozsahu a rozmanitosti vystavovaných plemen dělí na několik druhů:
Oblastní a krajské výstavy:
Tyto výstavy jsou organizovány na základě územních regionů naší republiky a obecně patří mezi menší. Jsou přístupné pro všechna plemena uvedená v propozicích. Velmi často se v rámci těchto výstav pořádají výstavy speciální a klubové jednotlivých chovatelských klubů. Lze zde získat ocenění „Vítěz třídy“, „Oblastní vítěz“ nebo „Krajský vítěz“.
Klubové výstavy:
Klubové výstavy jsou pořádány pouze pro určité plemeno nebo plemena sdružená v jednom klubu. Tento klub smí v jednom kalendářním roce pořádat maximálně 2 klubové výstavy se zadáváním titulů CAJC a CAC. Titul Klubový vítěz smí být v daném klubu udělen pouze 1x do roka pro dané plemeno.
Speciální výstavy:
Speciální výstava se pořádá pouze pro určité plemeno, avšak jen 1x do roka. Pokud chov plemene zastřešuje více chovatelských klubů, v pořádání speciálních výstav se vždy po roce střídají. Zadávají se tituly CAJC, CAC a Vítěz speciální výstavy.
Na klubových a speciálních výstavách se každoročně schází největší počty jedinců daného plemene. Mnohdy tyto výstavy bývají spojeny s klubovými schůzemi a s dalšími chovatelskými akcemi např. se svody dorostu a bonitacemi.
Národní výstavy (NVP):
Národní výstavy jsou přípustné pro všechna plemena uznaná FCI i některá vyjmenovaná dosud neuznaná plemena. Tyto výstavy patří mezi větší akce a v naší republice se jich pořádá hned několik do roka. Zde je možno získat tituly CAJC, CAC a Národní vítěz.
Mezinárodní výstavy (MVP):
Pro tyto výstavy platí mezinárodní výstavní řád FCI a jsou rovněž pod záštitou FCI pořádány. Jsou rovněž přístupné pro všechna FCI uznaná plemena a v jejich rámci se vystavují i vyjmenovaná dosud neuznaná plemena. Jedná se o velké výstavy a rovněž mají v naší republice velkou tradici. Zadávají se tituly CAJC, CAC a CACIB.
Kromě těchto výstav známe ještě další velké prestižní výstavy např. evropské, světové apod. Propozice bývají velmi podobné jako na výstavách mezinárodních.
Na každé výstavě jsou pro přihlašované jedince otevírány jednotlivé výstavní třídy. U těchto tříd jsou přesně vymezená kritéria pro možnost se do té či oné třídy přihlásit. Jednak jsou to požadavky na stáří psa a potom splnění určitých podmínek pro zařazení do třídy např. pracovní nebo vítězů (šampionů). Požadavky věkové musí být splněny v den výstavy a ostatní v den podání přihlášky. Mnohdy bývá pro vystavovatele, a to zejména pro ty začínající, velkou otázkou, do které třídy se vlastně přihlásit. Pes totiž v určité době splňuje požadavky pro zařazení hned do několika možných tříd najednou. Tady už se často taktizuje, odhadují se eventuelní šance apod. Pokud má někdo doma více psů, většinou, pokud to lze, je hlásí do tříd různých, aby si navzájem nekonkurovali a měli tak šanci odvézt si co nejvíce titulů. Pes smí být na jedné výstavě přihlášen pouze do jedné třídy. Pokud však nesplňuje podmínky pro třídu, do které jej majitel přihlásil, má pořadatel právo na jeho přeřazení.
Třída štěňat:
Tuto třídu výstavní řád oficiálně nezná. Někdy bývá otevírána v rámci klubových a speciálních výstav na základě rozhodnutí pořádajícího klubu pro majitele štěňátek. Je přípustná pro psy a feny ve věku od 3 do 6 měsíců.
Třída dorostu:
Je přípustná pro psy a feny ve věku 6 – 9 měsíců.
Třída mladých:
Je přípustná pro psy a feny ve věku 9 – 18 měsíců bez ohledu na složené zkoušky či získané tituly.
Mezitřída:
Je přípustná pro psy a feny ve věku 15 – 24 měsíců bez ohledu na složené zkoušky či získané tituly.
Tato třída je poměrně nově zařazena a v naší republice otevírána v několika posledních letech.
Třída otevřená:
Je přípustná pro psy a feny starší 15 měsíců bez ohledu na složené zkoušky či získané tituly. Horní věková hranice není omezena.
Třída pracovní:
Je přípustná pro psy a feny starší 15 měsíců se složenou příslušnou zkouškou z výkonu. Typ této zkoušky je přesně udán v propozicích. Dokladuje se kopií certifikátu vydaného ČMKU nebo organizacemi jí pověřenými, který potvrzuje oprávnění vstupu do této třídy. U jednotlivých plemen mohou být podmínky (druhy zkoušek) odlišné. Na mezinárodních výstavách bývá tato třída otevírána pouze pro plemena, která mají jako podmínku pro udělení titulu Mezinárodní šampion krásy předepsanou zkoušku z výkonu. Horní věková hranice není omezena.
Třída vítězů:
Je přípustná pro psy a feny starší 15 měsíců, horní věková hranice není omezena. Podmínkou pro zařazení do této třídy je uznaný titul Mezinárodní nebo Národní šampion krásy, dále titul Národní vítěz, Klubový vítěz nebo Vítěz speciální výstavy, který se dokladuje kopií příslušného certifikátu. Tyto tituly musí být získány v konkurenci dospělých. Tato třída je otevírána na všech typech výstav kromě mezinárodních.
Třída šampionů:
Je přípustná pro psy a feny starší 15 měsíců, horní věková hranice není omezena. Je otevírána pouze na mezinárodních výstavách a podmínkou vstupu je uznaný titul Mezinárodní šampion krásy nebo šampion členské země FCI (např. Šampion České republiky). Nutno dokladovat kopií příslušného certifikátu.
Třída veteránů:
Je přípustná pro psy a feny starší 8 let
Třída čestná (mimo konkurenci):
Zde je možno vystavit psy a feny bez nároku na ocenění a tituly. Bývá využívána zejména majiteli velmi kvalitních jedinců, kteří již nasbírali všechny možné tituly a které jejich majitelé chtějí ještě předvést (např. potencionálním zájemcům o krytí), ale zbytečně tak nekonkurují ostatním. Někdy bývá uvedena spodní věková hranice 6 let.
U některých plemen bývá podle jejich specifických požadavků s vyjímkou výstav mezinárodních rozdělení jiné. Mezi nejznámější patří asi němečtí ovčáci. U tohoto plemene jsou vypisovány tyto třídy:
Třída dorostu: 6 – 12 měsíců
Třída mladých: 12 – 18 měsíců
Třída dospívajících: 18 – 24 měsíců
Třída otevřená: starší 24 měsíců
Třída pracovní: starší 24 měsíců, podmínkou je zkouška z výkonu
Třída veteránů: od 8 let
Ještě je potřeba upozornit, že některá plemena se posuzují odděleně podle velikostních i barevných rázů. Ta, kterých se toto týká, jsou přesně určena výstavními směrnicemi ČMKU do úrovně národních výstav a směrnicemi FCI na výstavách mezinárodních. Vše je vždy uvedeno v propozicích nebo následně v katalogu příslušné výstavy.
KDYŽ VEMÍNKO BOLÍ - aneb jak na falešnou březost
Falešná březost je stav, když u feny věrohodně probíhají všechny očividné příznaky březosti: cecíky se nalévají a zvětšují (zejména ten pár nejblíže k rodidlům), fena se olizuje, masíruje, mazlí se s hračkami i jinými předměty, které představují imaginární štěně, spí s nimi a často je i zuřivě hlídá. Falešná březost se projevuje nejen po neúspěšném nakrytí, ale i po hárání bez následného krytí. Není to vina fenky, ani vaše - může za to hormon prolaktin. Během pohlavního cyklu se prolaktin začíná projevovat přibližně třicet dní po ovulaci - což u březích fen odpovídá asi polovině březosti. Hladina prolaktinu začíná v krvi fenky stoupat bez ohledu na to, jestli je březí, či nikoli. Nejvyšší hladina prolaktinu v krvi je v předpokládané době porodu, po tomto období u fen s falešnou březostí hladina prolaktinu klesne, u "pravých" matek se při kojení štěňat udržuje stále na vysoké úrovni a klesá až po třech - čtyřech týdnech kojení, v tomto období již chovatel začíná štěňátka přikrmovat.
Protože březí fenky i fenky s falešnou březostí mají přibližně stejnou hladinu prolaktinu v krvi, mají i podobný vzorec "těhotenského" chování.
Pro Vás z tohoto stavu vyplývá následující: aby jste předešli možným zánětlivým procesům mléčné žlázy, je zapotřebí omezit a zastavit nabíhající produkci mléka. Nasaďte proto své fence po toto období lehčí stravu, bez velkého množství bílkovin - tzn. vynechte maso, sýry, jogurty apod. Někteří chovatelé ještě omezují i přísun vody - přiznám se, že já na to "nemám nervy". Velmi důležitým a užitečným pomocníkem je i intenzivnější pohyb. Pokud by vaše fenka již spouštěla mléko, v žádném případě jej neoddojujte - to by vedlo jen ke zvýšení laktace. Mně se osvědčilo přikládání obkladů s octovou vodou nebo kyselejším bílým vínem. Pomáhá i pravidelné rozmasírování oteklého vemínka pomocí jakéhokoliv mastnějšího krému na ruce - ideální je měsíčková Indulona. Pořádně si namastěte vemínko a pak jej jemně, ale důkladně rozmasírujte směrem od sebe, tedy k bázi vemínka na břiše fenky (pohyb probíhá opačným směrem, než při dojení). Masírujte denně cca 15 minut, musíte mezi prsty cítit, jak veminko odpuchá a měkne a otok se pomalu ztrácí. Masírujte a přikládejte obklady tak dlouho, dokud se bude vemínko nalévat. Vydržte, určitě to přejde. Vemeno pravidelně kontrolujte, při výrazně zvýšené místní teplotě, zrudnutí či zatvrdnutí pletiva mléčné žlázy navštivte svého veterinárního lékaře, který zahájí odpovídající léčbu a vaší holčičce pomůže. Změny v chování vaší fenky přejdou k normálu, jakmile hladina prolaktinu v její krvi klesne.
