Veterinární péče
Zdraví a pohoda našich zvířat je pro nás tím nejdůležitějším. Proto velmi důsledně dbáme všech zásad prevence proti chorobám, současně s náležitým začleněním psů do rodiny - jsme přesvědčeni o tom, že fyzické zdraví kráčí ruku v ruce s duševní pohodou. Je neocenitelné, pokud najdete veterinárního lékaře, kterému můžete důvěřovat a s nímž vy i váš pes dobře vycházíte.
Je naším velkým štěstím, že odborný dohled nad zdravím našich zvířat vykonává MVDr. Dominik Gregořík, který je nejen skvělým lékařem, ale zároveň i naším milým přítelem. S našimi psy absolvoval spoustu věcí, od operace kolenního kloubu přes otevřené rány, různé druhy infekcí, torzi žaludku, komplikované porody, až po boj s rakovinou naší milované Natálky. I když si přejeme, aby tím vším naši psi nemuseli projít, jsme rádi, že tu pro ně byl ve chvíli, kdy tím procházeli. Když jsme v úzkostech, víme, že se na něj můžeme spolehnout.
Dobré a stabilní zdraví psa je hlavní zodpovědností majitele.
Jednoho dne může selhat a vy budete muset učinit velmi těžké rozhodnutí.
Opatrujte tedy pečlivě ty roky, které máte společně pro sebe
a dělejte vše pro to, aby trvaly co nejdéle.
KDYŽ PES NENÍ VE SVÉ KŮŽI aneb JAK ROZPOZNAT NEMOC
Pokud žijete se psy, nesmíte být choulostiví. Péče o psí zdraví není vždy příjemná. Sama jsem tím prošla: byla jsem u operací, musela jsem svým psům dávat injekce a vymývala jsem více krvácejících ran, než mohu spočítat. O normálních záležitostech, jako je čištění tělesných tekutin všeho druhu a zápolení s lepkavou ušní infekcí, průjmem či parazity ani nemluvě. To všechno je součástí odpovědnosti, kterou na sebe přebíráme, pokud jsme se rozhodli žít se psy. Takže se předem řádně ujistěte, jste-li na to připraveni. Se svými zvířaty jsem prošla množstvím zdravotních krizí, ale nejsem žádný doktor. Přesto vím, jak poznat, když je pes nemocný, a jak to udělat, aby se zase cítil dobře - pokud je to možné. U psů je skvělá jedna věc - nejsou tak tajemní, jako kočky, jsou-li nemocní. Většina psů vám dá vědět, že se necítí dobře. Měli byste znát základní příznaky psích nemocí. Ať už váš pes trpí čímkoliv, příznaky budou zahrnovat pravděpodobně tyto body:
- ztrátu chuti k jídlu
- nadměrné pití, či naopak odmítání vody
- krev ve výkalech nebo moči
- výtok z očí, nosu či pohlavních orgánů
- ukrývání se
- kulhání
- změnu normálního chování (pes začne být mrzutý, apatický či zlý)
- netypickou přilnavost
- odmítání chůze po schodech
- zvracení
- průjem
- náhlé pohrdání domácími pravidly psího slušného chování
Každý z těchto příznaků může indikovat velký počet stavů, z nichž některé vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Ostatní nejsou tak akutní, ale stále vyžadují vaši pozornost. Například: všimnete-li si krve ve výkalech vašeho psa, neváhejte ani minutu a dostaňte ho co nejrychleji k lékaři. Obzvláště, přidají-li se další příznaky jako je ztráta chuti k jídlu a letargie. Příčinou může být parvovirus nebo koronavirus. Bez odborné péče by vaše zvíře mohlo zemřít na dehydrataci. Kvůli vlastnímu nachlazení také navštívíte lékaře, ovšem je dobré jít k veterináři i s vaším psem. Může jít o něco menšího, jako je psí kašel - anebo zápal plic, který přímo ohrožuje jeho život.
Mou největší obavou, doslova noční můrou, je psí nadýmavost či přetočení žaludku - Syndrom dilatace a torze - GDV (gastric dilatation and volvulus). Asi proto, že německé dogy jsou vždy jmenovány na prvním místě mezi plemeny s mohutným hrudníkem, která jsou torzí nejčastěji postihována. Obvykle se to stává po jídle, zejména jedl-li pes těsně před nebo po cvičení či vycházce. Snaží-li si lehnout, ale nemůže se uspokojit, neustále vstává a zase si lehá, jeho břicho se nadýmá a pes se pokouší zvracet, ale nemůže - jde o klasické přiznaky torze žaludku. Žaludek se otočí kolem podélné osy - buď doprava nebo doleva. Při prvním podezření, že by pes mohl mít torzi žaludku, ho musíte IHNED dostat k lékaři. Budete-li dost rychlí, veterinář může jícnem prostrčit žaludeční sondu a uvolnit plyny, které zde zůstaly zachyceny a způsobují přetočení. Necháte-li psa v tomto vážném stavu bez pomoci - ztratíte ho. Nouzová operace jej může zachránit, ovšem bez záruky - i přes včasný zásah lékaře se úmrtnost psů postižených žaludeční torzí pohybuje mezi 30% až 40 %. Jestliže se žaludek přetočí, svou vahou stlačí zadní dutou žílu a portální žíly. Krev se začne hromadit v břišních orgánech - ve slezině a zažívacím ústrojí a ve svalech v oblasti pánve. Krev se nemůže žilami vracet zpět do srdce, prudce klesá krevní tlak (tzv. hypovolemický šok) a kyslík je odříznut od tkání a vnitřností, včetně samotného srdce. Postižené tkáně uvolňují do krve jedy z tkáňového rozpadu - pes zemře. Celý průběh torze žaludku je velice rychlý a vy si musíte uvědomit, že jde doslova o vteřiny. NESMÍTE VÁHAT ! Kromě torze žaludku existuje ještě torze sleziny, či dokonce kombinace obou - torze žaludku včetně torze sleziny.
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ PROTI ŽALUDEČNÍ TORZI:
- krmte menšími dávkami častěji denně, než jednou velkou
- při krmení zajistěte svým psům naprostý klid, aby nemuseli svůj příděl potravy jíst hltavě a nespolykali tak mnoho vzduchu
- po nakrmení udržujte své psy v klidu (moji psi musí min. 2 hodiny po jídle odpočívat v pelíšku - v tom jsem skutečně nekompromisní)
- můžete také požádat svého veterináře, aby preventivně žaludek vašeho psa fixoval několika pevnými stehy k břišní stěně - provede tzv. gastropexi - tento zákrok odborníci doporučují provést u rizikových jedinců (například má-li váš pes na žaludeční torzi "rodovou predispozici" - i když přesně nevíme, nakolik je torze ovlivňována dědičností, existují chovy, ve kterých je torze žaludku příčinou smrti psa častěji, než v jiných).
Další věcí, jež může vaši dogu přímo ohrozit na životě - zejména při běhání v teplém počasí - je zástava srdce. Projeví se lapáním po dechu, mělkým dýcháním, bledými sliznicemi, hleny, nepokojem a někdy i zvracením. Vše může být neuvěřitelně rychlé. Pes nakonec zkolabuje a pokud ho nezchladíte stínem, klimatizací a chladnou (nikdy ne studenou) vodou, mohl by být během několika minut mrtvý. Tomu můžete snadno zabránit - stačí nechat svou dogu v horkých letních hodinách doma v klidu a naplánujete-li pohyb do chladnějších částí dne.
Toto vše, o čem si čtete jsou velmi vážné nemoci a stavy. Je důležité se vzdělávat, hlavně pokud má vaše doga nějakou specifickou diagnózu. Ale je také třeba získat jiný názor, i když si myslíte, že jeden je zaručený. Dobrý veterinář vám doporučí, abyste hovořili ještě s někým dalším. Ti opravdu dobří vědí, že nejsou perfektní a že by mohli něco přehlédnout, něco, co může být z hlediska jiného specialisty zřejmé. Využijte dostupnou technologii a obraťte se na odborníky. Stejně, jako lékaři v humánní medicíně jsou dnes veterináři specializováni a moji psi měli z jejich péče jen prospěch. Znamená to však s vaším veterinářem mluvit a spolupracovat. Máte-li nějaké otázky či podezření, nestyďte se mu zavolat. Je dobré, být opatrný a to je důvod, proč tu veterináři jsou.
PAMATUJTE SI: Je lepší přijít stokrát zbytečně, než jednou pozdě.
Kromě našeho báječného domácího veterináře MVDr. Dominika Gregoříka, využíváme v naší chovatelské stanici i služeb skvělé veterinární kliniky JAGGY Brno - společnosti specializovaných veterinárních lékařů (www.jaggy.cz), s jejichž týmem náš pan doktor spolupracuje. Všichni tito lékaři vždy dělali pro mé psy možné i nemožné, aby jim pomohli navrátit zdraví a já jsem vděčná za to, že je mohu mít na své straně.
DKK - DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU
Závazné hodnocení stavu dysplazie kyčelního kloubu může - podle směrnice Komory veterinárních lékařů (KVL), provést jen speciálně pověřený veterinární lékař - ortoped. Rtg. snímek (odborně, podle striktně určených pravidel) pro posouzení může zhotovit jen takové veterinární pracoviště, které má pro tuto činnost vydaný certifikát od KVL. Na tomto pracovišti také provedou záznam o vyhotovení rtg. snímku do průkazu původu psa a snímky zašlou posudkovému lékaři, poveřenému posuzovat vaše plemeno.
Posuzovatelem DKK pro plemeno německá doga je:
MVDr. MILAN SNÁŠIL, CSc.
Soukromá veterinární klinika
Luční 62
616 00 BRNO
telefon: 549 251 419
Seznam ostatních pověřených posudkových veterinárních lékařů (i pro jiná plemena) najdete na webových stránkách KVL.
Osteochondrosis dissecans u psů
Autor článku: MVDr. Petr Gbelec
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Osteochondrosis dissecans (osteochondritis dissecans, dále - OCD) je onemocnění mladých rostoucích psů, zejména velkých a obřích plemen. Postihuje kloubní chrupavku a růstovou ploténku. Patří do skupiny DOD (developmental orthopaedics disease, vývojová onemocnění skeletu)
- Vyvolávající faktory
Jedná se o tzv. multifaktoriální onemocnění, tj. onemocnění vznikající působením více faktorů. Mezi nejdůležitější patří genetické vlivy, výživa, trauma a lokální ischemie
- Genetické faktory
U podobného onemocnění lidí byla prokázána dědičnost. U psů se objevuje téměř výlučně u velkých a obřích plemen, proto se považuje za geneticky podmíněné onemocnění. Nejčastěji postižená plemena jsou Labrador a Golden Retriever, Rotvaileři, ostatní retrívři, Bulterier, Bulmastif... . Obecně jde o rychle rostoucí plemena, a taktéž obecně platí, že je toto onemocnění diagnostikováno především u psů samců (rychlejší růst oproti fenám). Se vznikem onemocnění se počítá mezi 5 -12 měsícem věku, i když klinické vyjádření může být evidentní až v ranné dospělosti. Nejčastěji se OCD objevuje na hlavici ramenní kosti, dále na chrupavkách patní kosti, na hlavici stehenní kosti v kolením kloubu a v lokti
- Výživa
Předpokládá se, že nadměrný přísun energie a vápníku vede k nepřirozeně rychlému růstu a přispívá k rozvoji DOD, což je typické zejména právě pro velká plemena psů. U psů krmených ad libidum (neomezený přístup ke krmivu) je obecně výrazně vyšší podíl postižených jedinců, než u psů krmených dle krmných tabulek či návodu výrobce komerčního krmiva.
- Trauma
OCD se objevuje v místech zvýšeného biomechanického stresu, tj. v té části kloubu, na kterou působí největší síla/zátěž při pohybu (hovoříme o chronické traumatizaci). Anamnesticky také často zjišťujeme, že pacient krátce před objevením se prvních příznaků nemoci byl vystaven abnormální fyzické zátěži nebo přímo prodělat úraz (akutní traumatizace).
- Ischemie
Nedostatečné prokrvení rostoucí chrupavky vede k jejímu poškození až odumření (nekroze). Tyto nekrotická ložiska jsou mnohem citlivější na působení mechanického stresu, tj. jsou to predispoziční místa pro vznik poškození - OCD. V případě, že nekrotická chrupavka zůstane v části kosti, jež osifikuje (vápenatí), pak může trauma vést k poškození nejen povrchově uložené kloubní chrupavky, ale i vlastní kosti. Proč přesně k lokální ischemii dochází není zcela jasné. Uvažuje se o vlivu příliš rychlého růstu, kdy cévy nestačí rozvoji ostatní tkáně (chrupavky). Přesně definovat, který z uvedených vlivů je tím nejdůležitějším většinou není dost dobře možné. Při prevenci i léčbě je třeba soustředit se na všechny.
- Mechanismus vzniku OCD
Rostoucí kost má na každém konci tzv. růstovou ploténku. V této ploténce vznikají buňky, které vytvářejí nově vznikající kost. Na úplném konci kosti se nachází chrupavka. U rostoucích jedinců má epifyzeální a artikulární část. Epifyzeální je mezi růstovou ploténkou a artikulární částí chrupavky, artikulární je mezi epifyzeální a volným okrajem kloubu. U dospělých jedinců nacházíme již jen chrupavku artikulární, která je na rozdíl od epifyzeální avaskulární, tj. neobsahuje žádné cévy a je vyživována difůzí (prostupem) z nitrokloubní tekutiny. U některých jedinců vzniknou během růstu /vývoje chrupavky ischemizovaná (nedostatečně prokrvená) ložiska, která znekrotizují a vytvoří mikropraskliny. Na základě těchto mikroprasklin se mohou vyvinout tři formy defektu chrupavky, popř. i kosti;
1/ povrchová eroze chrupavky - častá např na hlavici kosti ramenní;
2/ flap - kousek chrupavky se částěčně uvolní a volně "visí" do prostoru kloubu;
3/ kloubní myška - část chrupavky se i s kouskem přiléhající kosti úplně uvolní do kloubu a volně se v ní pohybuje, působí tedy jako cizí těleso.
- Klinické příznaky
Nejčastěji se u postižených psů objevuje postupně progredující kulhání, které může být permanentní nebo občasné. Může se ale objevit i jako kulhání náhle vzniklé - zejména po nadměrné fyzické zátěži či traumatu. Kulhání bývá téměř vždy jen na jednu končetinu, i když jsou změny často symetricky na obou končetinách. V některých případech je kulhání téměř neznatelné, přestože klinický (hlavně rtg) nález je dramatický. Uplatňuje se kompenzační mechanismus tj. "kulhá na obě a tím kulhání zastírá". Zpočátku se potíže objevují jen po větší zátěži nebo odpočinku (pes to "rozchodí"). Postižené klouby mohou být oteklé, bolestivé a citlivé na ohyb. Často je zjištována nestabilita a omezená hybnost kloubu. Věk postižených psů je 6-12 měsíců. Je třeba ještě zdůraznit, že část pacientů nevykazuje subjektivně žádné zásadní potíže i přes výrazný klinický nález, a naopak část pacientů má výrazné pohybové obtíže, i přes relativně dobrý klinický nález. Tz., že neexistuje přímá korelace mezi rozsahem poškození chrupavky a kloubu a klinickým vyjádřením
- Diagnostika
Klinické vyšetření a anamnéza - poměrně typické anamnestické údaje (věk ..., viz výše) mohou být dobrým vodítkem. Klinické vyšetření zahrnuje předvedení pacienta v kroku i klusu, prohmatání a stresové zkoušky. Tedy ztížení pohybu překážkami a přechodným násilným uvedením podezřelého kloubu do maximálního ohnutí/natažení. To má za následek u poškozeného kloubu zvýraznění kulhání.
RTG vyšetření - je pro diagnostiku OCD rozhodující. Běžně prováděné standardní projekce nemusí být vždy postačující a často je nutné přistoupit k projekcím šikmým apod.. V případě, že ani speciální projekce neodpoví na otázku jakým způsobem je kloub poškozen, je možné provést kontrastní artrografii (nástřik kloubu kontrastní látkou).
Cytologie kloubní tekutiny - sice není pro toto onemocnění specifická, ale může pomoci vyloučit jiné příčiny poškození kloubu.
Artroskopie - velmi přesná metoda pro diagnostiku kloubních chorob, bohužel cenově náročná a v ČR dostupná jen na několika málo pracovištích, používá se i terapeuticky.
Sonografie kloubu - má význam zejména při diagnostice poškození ramenního kloubu, v ČR jsou s ní zatím nedostatečné zkušenosti, velkou výhodou je její neinvazivnost.
CT (computerised tomography), MRI (magnetic resonance imaging) - vysoce přesné a nadstandartní diagnostické techniky. Ani tyto diagnostické metody nevedou vždy k jednoznačnému rozhodnutí o příčině a rozsahu poškození kloubu. V těchto případech je jedinou zbývající (a nutno říci, že hojně využívanou) metodou tzv. explorativní chirurgie. Zjednodušeně řečeno, kloub se otevře a je prozkoumán in natura.
- Prognóza
Je závislá na řadě faktorů, jako je věk pacienta v době stanovení diagnozy, rozsah poškození kloubu, hmotnost pacienta, jeho pohybové zatížení, apod.. Většinou je opatrná až špatná, neboť toto onemocnění často zpočátku uniká pozornosti majitele a je i těžko diagnostikovatelné než dojde k rozvoji klinických a rentgenologických příznaků. V tomto okamžiku však už je obtížně řešitelné - "onemocnění si jde již svou vlastní cestou".
- Terapie
Vždy je zavedena terapie konzervativní (léky, klid) a popř. i terapie chirurgická. Chirurgickou terapii volíme v případě kloubní myšky (je silně dráždivá) a v případě včasného záchytu onemocnění, kdy ještě nedošlo k rozvoji artrotických změn. V každém případě je alfou i omegou, ať už je zvolena terapie jen konzervativní nebo i chirurgická, omezení zátěže a tedy dráždění poškozeného kloubu. Tím rozumíme dosažení, resp. udržení co nejnižší hmotnosti psa a omezení pohybové zátěže. Snížení tělesné hmotnosti je u psů stejný oříšek jako u lidí. Dnes už naštěstí existuje řada komerčně vyráběných diet určených pro redukci tělesné hmotnosti, resp. pro její udržení. U pacientů krmených domácí stravou, je možné přílohy nahradit balastem s vysokým obsahem vlákniny, které zajistí pocit sytosti a přitom nejsou energetickým zdrojem (např. pohankové slupky). Restrikce pohybu znamená zjednodušeně vodítkový režim a to minimálně několik týdnů, u těžkých případů to může být i trvale. Často nás majitelé takto postižených psů "atakují", zda je skutečně nutné klidový režim přísně dodržovat, když pes kulhá jen málo či dokonce vůbec. Odpovím plnou větou :"Omezení pohybu je naprosto základním pilířem terapie OCD".
- Konzervativní terapie
Zahrnuje podávání protizánětlivých léků (antiflogistik) a látek chránících chrupavku (chondroprotektiva). Antiflogistika blokují zánětlivé procesy a tím i následný rozvoj artrotických změn (drobné výrůstky v kloubu). Určitou nevýhodou může být, ač to zní paradoxně, souběžné tlumení bolesti. Bolest totiž limituje zvíře v pohybových aktivitách a její útlum může vést k neadekvátní zátěži poškozeného kloubu. Další nevýhodou je iritace trávicího aparátu. Novější preparáty vyvolávají tento vedlejší efekt poměrně vzácně, přesto je nutné s jeho objevením se předem počítat. Z tohoto důvodu se souběžně podávají léky chránící sliznici trávicího aparátu. Doba podávání je závislá na odpovědi na terapii - tj. na ústupu klinických příznaků a rozvoji chronických změn. Obecně dny až měsíce, nárazově i trvale. Chondroprotektiva obsahují jednotlivé složky, z nichž se skládá chrupavka. Komerčně se výrábějí ve formě roztoku, sypkého prášku, granulátu, tablet, kapslí i v injekční formě pro nitrožilní a nitrokloubní aplikaci. Nejefektivnější je právě tato poslední forma. Koncentrace účinné látky v kloubu je při nitrožilním podání několikanásobně vyšší než při podání per os (do krmiva). Doba podávání je obecně měsíce, s pauzami cca po 2-3 měsících. V případě nitrožilní aplikace je to série 6-8 injekcí 1x týdně.
V poslední době se objevily i možnosti v oblasti tzv. alternativní medicíny, konkrétně jsou to léčivé čaje dle čínské medicíny. Objektivně je třeba říci, že jde zatím o první nesmělé krůčky na tomto poli a chybí statisticky věrohodné podklady o skutečném přínosu těchto nestandartních metod.
- Chirurgická terapie
Jak již bylo výše uvedeno, volíme ji v případě, kdy je nutno odstranit volné nitrokloubní tělísko (myšku) a v případě, kdy ještě nedošlo k rozvoji artrotických změn. V místě poškození chrupavky se provede kyretáž (výškrab) ostrou lžičkou a zarovnání/uhlazení roztřepaných okrajů. Úspěch chirurgického řešení je závislý zejména na poškozeném kloubu (je velký rozdíl v možnosti přístupu do různých kloubů), na rozsahu defektu, stabilitě kloubu, rozvoji sekundárních artrotických změn, stáří pacienta a samozřejmě na kvalitě stanovené diagnózy, operatéra a vybavení příslušného pracoviště. I po provedeném chirurgickém zákroku postupuje další rozvoj artrotických změn - tj. rtg obraz onemocnění se zhoršuje ("nemoc si žije svým vlastním životem"). Nicméně pacient se klinicky zlepší - odstranili jsme mu zdroj bolesti.
Jak vidíte rozhodnutí, zda operovat či ne, je často velmi obtížné a může je učinit jen veterinární lékař na základě důkladného vyšetření pacienta a zvážení všech pro a proti.
- Závěrem
OCD je onemocnění plíživé a tím i nebezpečné pro obtížnost diagnostiky v časných stádiích. Nebezpečné je i svojí genetickou podstatou. Je na chovatelích, aby svým odpovědným přístupem, pomohli do budoucna výskyt tohoto onemocnění minimalizovat.
Přeji Vám, abyste se s touto nemocí seznámili jen na našich webových stránkách.
Autor článku: Michaela Weidnerová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Parazité jsou drobní živočichové, se kterými se setkáváme prakticky na každém kroku a pokud je jimi náš pes napaden, obtěžuje to brzy nejenom jeho, ale i nás samotné. Mohou těžce poznamenat kondici i zdraví psa. Parazité se živí na úkor svého hostitele látkami, které produkuje jeho tělo, např. krví, což celý organismus značně oslabuje a vystavuje nebezpečí různých onemocnění a infekcí. Dále škodí i navenek srsti a kůži napadeného zvířete např. různými toxickými výměšky, trusem, vpichy po kusadlech apod.
Pes napadený parazity se obvykle urputně drbe a tím může dojít k poranění kůže, případně s následnou infekcí. Je tedy nejlepší zabývat se raději prevencí a předcházet možným nebezpečím s parazity souvisejícími. V současné době existuje na trhu mnoho antiparazitních přípravků (obojky, spreje, spot on přípravky atd.), vhodné je i včasné a pravidelné odčervení.
Všechny parazity dělíme na dvě základné skupiny – vnitřní parazity (endoparazité) a vnější parazity (ektoparazité).
- Vnitřní parazité (endoparazité)
Endoparazité se nacházejí uvnitř těla psa, kde vylučují jedovaté látky, zraňují sliznice orgánů a organismu odebírají část živin. K nejběžnějším vnitřním cizopasníkům patří škrkavky a tasemnice.
- Škrkavka psí (Toxocara canis)
Je to asi 6-18 cm dlouhý a 0,2 cm široký červ bělavé barvy, jehož dospělý jedinec žije a parazituje v tenkém střevě psa. Škrkavky mají tři vývojová stadia – vajíčko, larva, dospělý jedinec. Pes se může nakazit v podstatě třemi způsoby. Nejčastěji bývají škrkavkami napadena štěňata a to ihned po porodu z těla matky, kdy larva pronikne k plodu. Později se již narozená štěňata mohou nakazit sáním mateřského mléka nebo pozřením potravy obsahující vajíčka škrkavek a dále pozřením masa mezihostitele (např. myší). Zralá vajíčka škrkavek (larvy) jsou téměř nezničitelná a jsou schopná v organismu i mimo něj přežívat velmi dlouho a jsou taktéž velmi odolná proti dezinfekčním prostředkům, mrazu a jiným vlivům okolního prostředí, apod. Veškeré dostupné prostředky jsou schopné zahubit pouze dospělé jedince. Naprosto nezbytné je tedy včasné a pravidelné odčervování. Zodpovědný chovatel jej provede u svých štěňat 2-3x ještě před předáním novému majiteli. U dospělých psů se odčervení provádí preventivně 2-3x do roka.
- Tasemnice psí (Dipylidium caninum)
Tasemnice patří mezi ploché článkovité červy, kteří dosahují délky od několika milimetrů až do 2 m. Parazituje ve střevech většinou dospělých jedinců, mladé napadá jen zřídka. Pes se nemůže nakazit přímou cestou, ale prostřednictvím tzv. mezihostitele (např. blechy nebo králíka). Tasemnice je zavrtána ve střevě a z těla odchází spolu s výkaly jen poslední oplodněné články. Tasemnice je oboupohlavní, tedy schopná samooplodnění. Majitel psa si napadení tasemnicí všimne poměrně brzy, neboť bělavé články jsou ve stolici dobře patrné a většinou se ještě pohybují. I zde pomůže rovněž pravidelné odčervování.
- Vnější parazité (ektoparazité)
Ektoparazité se nacházejí vně psa, na jeho kůži a těle. Mezi nejčastější a nejznámější parazity z této skupiny patří blechy,vši, klíšťata, všenky, zákožky svrabové, trudníci (demodikóza), sametky (svilušky) a čmelíci.
- Blechy, vši
Pes napadený dospělými jedinci blech nebo vší se urputně drbe a škrábe. Tito parazité totiž nabodávají kůži a sají jeho krev, což může způsobit záněty, ekzémy apod. Blechy jsou rovněž mezihostitelem tasemnice. Je tedy nutné srst psa důkladně kontrolovat a případné napadení a odhmyzení konzultovat s veterinářem. K jejich odstranění již dnes existuje spousta přípravků.
- Klíšťata
V případě klíšťat je zejména nutná prevence. V období invaze klíšťat (jaro-podzim) je zapotřebí psa důkladně ošetřit (speciální obojky, antiparazitní spreje a přípravky spot-on) a tak napadení klíšťaty předejít. Klíště kromě toho, že saje krev svých „obětí“, může ještě přenášet řadu nakažlivých onemocnění (např. borelioza, zánět mozkových blan, apod.). Již zakousnuté klíště lze vytočit specielními kleštičkami proti směru hodinových ručiček. Poraněné místo je nutné vydesinfikovat.
- Trudník psí
Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Na kůži se objevují červené až červenomodré pupínky, vypadává srst a je nutné chorobu zachytit včas. Postižená kůže je řasovitá.
- Zákožka svrabová
Způsobuje známé a nepříjemné onemocnění – svrab. Kůže je zanícená, strupovitá a způsobuje psu silné svědění
I když pes napadený parazity může vypadat navenek zcela zdravě, rozhodně tomu tak není. Vážnější příznaky se objevují až při rozsáhlejším napadení (celková skleslost, matná srst, zvracení, průjem atd..). Je tedy nutné sledovat svého psa, kontrolovat jeho srst a trus a v případě nějakých pochybností ihned navštívit veterináře.
Problematika vlivu nutričních komponent na vývoj a funkci kloubů
Autor článku: MVDr. Tereza Šnepová
Převzato z internetového magazínu o psech a lidech "HAF bez OBAV"
Jak již bylo zjištěno, vysoké procento zástupců psů velkých a obřích plemen trpí některým kloubním onemocněním. Choroby kloubů se ani v nejmenším nevyhýbají psům menších a trpasličích plemen. Naopak, jsou choroby, které postihují téměř výhradně malá plemena!
- Artróza
Nejčastějším kloubním onemocněním psů je artróza (osteoarthritis). Jedná o složitý degenerativní proces kloubů, jehož závažnost určuje destrukce kloubní chrupavky a okolních tkání. Postihuje všechna plemena psů od nejmenších po největší. Mezi hlavní symptomy onemocnění patří výrazná bolestivost, kulhání, obtížnější pohyb po delším odpočinku nebo naopak po námaze, neochota k pohybu a otoky. Artróza není nemoc výhradně starších psů, jak by se někdo mohl domnívat, ale může vzniknout již v útlém věku psa např. při kloubních onemocněních vzniklých genetickými predispozicemi, špatným vývojem zapříčiněným nevhodnou výživou nebo nadměrným zatěžováním pohybového aparátu štěněte a mladého psa. Se zvyšujícím se věkem se onemocnění zhoršuje a pokud zůstává neléčené, výrazně negativně ovlivňuje celkový zdravotní stav i psychickou kondici zvířete.
- Prevence a léčba
V prevenci i léčbě nemocí pohybového aparátu je nezbytné dodávat látky podporující nejen správný vývoj a regeneraci kloubních chrupavek a tkání, ale i látky s protizánětlivým a protibolestivým účinkem, např. glukosamin sulfát, chondroitin sulfát a látku MSM. Tyto látky jsou nezbytné pro správnou funkci kloubní chrupavky, jsou přirozenou součástí organismu a v určitých etapách života je jejich potřeba zvýšená. Jedná se zejména o etapu vývoje, období pracovního zatížení a samozřejmě období stáří.
- Glukosamin sulfát a chondroitin sulfát
Obě tyto látky jsou řazeny mezi glykosaminoglykany (GAG) a tvoří přirozenou součást kloubní chrupavky a synoviální tekutiny. Chondroitin sulfát má význačnou schopnost vázat ve tkáni vodu, čímž zabezpečuje správnou funkci chrupavky, její pevnost, pružnost a odolnost. Mechanismus účinku obou těchto látek je společný a spočívá v chondroprotektivním (chrupavku chránícím) působení. Účinek zahrnuje podstatné zmírnění kloubních obtíží, zlepšení pohyblivosti a zpomalení, případně až zastavení dalšího poškozování kloubů.
- MSM (methylsulfonylmethan)
MSM je látka, která podporuje zabudování glukosamin sulfátu a chondroitin sulfátu do struktur kloubu. Právě kombinace těchto látek se v humánní a veterinární praxi velmi osvědčila. Methylsulfonylmethan je látka rostlinného původu bez chuti a bez zápachu, která dodává do organismu organicky vázanou síru. Tento minerál byl objeven již ve starověku a řadí se mezi základní biogenní prvky - je jedním z prvků, které tvoří podstatu živé hmoty (dalšími prvky jsou např. uhlík, vodík, kyslík, dusík a fosfor). Je obsažena v bílkovinách a zapojena do procesu tvorby kolagenu typu II a glukosaminů – základních stavebních látek kloubních chrupavek a pojivových tkání. Při jejím nedostatku mohou být chrupavka i vazivo vážně poškozeny. Nedostatkem síry se navíc zpomalují procesy hojení. U MSM jsou navíc popisovány účinky analgetické (protibolestivé), antiflogistické (protizánětlivé – snižuje produkci mediátorů zánětu, zejména interleukinu-1).
- Kdy podávat látky vyživující klouby?
S ohledem na skutečnost, že pro rozvoj kloubů je rozhodující období prvního roku života, doporučují se látky podporující zdravý růst a vývoj kloubů podávat již ve velmi útlém věku psa – štěněte. Další vhodnou kategorií jsou psi v tzv. zátěži, což mohou být psi pracovní či sportovní, např. dostihoví, saňoví, psi věnující se agility, atd. Na tyto psy jsou kladeny vysoké nároky na pohyb a snadno dochází k přetížení pohybového aparátu – kloubů, kostí, vazů a šlach. Při zvýšené fyzické zátěži je vyšší riziko vzniku zánětů vazů a šlach. V těchto případech může pomoci MSM, které mírní probíhající zánět a pomáhá odstranit bolest. Při výskytu těchto obtíží u vašeho psa je současně nezbytné udržet jej v klidu a pokusit se maximálně omezit jeho pohyb.
Preparáty s obsahem MSM v kombinaci s chondroprotektivními látkami jsou velmi vhodné u psů velkých a obřích plemen (molosové, retrívři, německé dogy, španělští mastinové, atd.), u kterých se často vyskytuje dysplazie kyčelních kloubů (vývojové onemocnění s vysokým koeficientem dědivosti, které se projevuje abnormálním utvářením kloubní jamky a hlavice stehenní kosti, následnou nestabilitou kloubu, vedoucí později k degenerativnímu onemocnění - artróze).
U malých plemen je poměrně častá luxace či subluxace pately - vykloubení čéšky. Mezi plemena s predispozicí k tomuto onemocnění patří yorkshirský teriér, čivava, toy a trpasličí pudl, pekingský palácový psík, špic, maltézský pinč a další. Pomocí kvalitního preparátu může dojít ke zpevnění kloubu a tím k zamezování vykloubení.
V neposlední řadě je třeba mezi nadměrnou zátěž na pohybový aparát zařadit i obezitu, která se velmi často vyskytuje u psů, kteří mají velmi omezený pohyb a jsou hodně překrmovány.
Je mnoho důvodů, proč se zajímat o to, jestli náš pes dostává vše, co pro svůj plnohodnotný a spokojený život skutečně potřebuje. Psi jsou našimi nejvěrnějšími a nejvděčnějšími společníky a to i v dobách, kdy si to nejméně zasloužíme.
Připravila: MVDr. Tereza Šnepová
Pro více informací můžete využít veterinární poradnu na tel.: 271 737 908 každé pondělí a středu od 10 do 12 hodin.
